Pozvánka na turistický pochod Po zaroslém chodníčku – spadaným listím

ODBOR KLUBU ČESKÝCH TURISTŮ při TJ SOKOL Hukvaldy
pořádá
v sobotu 20. října 2018
37. ROČNÍK TURISTICKÉHO POCHODU PO ZAROSTLÉM CHODNÍČKU – SPADANÝM LISTÍM

Start a cíl: Hospůdka Na koupališti na Hukvaldech. Start je společný v 9:30 hod. Příchod ke startu: Od autobusové zastávky Dolní Sklenov rozcestí.

Pro registrované účastníky s bezplatným vstupem na hrad Hukvaldy.

Na startu účastnící obdrží za poplatek (5Kč děti, 10,-Kč členové, 15Kč nečlenové) účastnický list s popisem trasy a mapkou pochodu, který opravňuje ke vstupu na hrad bez dalších poplatků. 

Ukončení pochodu v 15:00 hodin
V cíli pochodu bude připraveno občerstvení a pivo Svijany. 
Trasa: Měří 15 km, vede z koupaliště na Babí horu, vrch Kubánkov, kolem skanzenu „Na mlýně“ v Kozlovicích. Odtud trasa přechází do Měrkovic, do obory, na hukvaldský hrad a vrací se zpět na  koupaliště.

Pochod je zařazen do programu 100let republiky a 130let KČT pořádaného celostátní organizací Klubu českých turistů jako 99. akce ze sta k výročí vzniku republiky. U této příležitosti budete mít možnost využít zkrácené trasy, se zeleným překvapením, přes část obory, která není volně přístupná. Zkrácená trasa bude upřesněna při zahájení pochodu. Průchod oborou bude umožněn pouze v čase 11:00-14:00.
Upozornění: Každý startuje na vlastní nebezpečí. Po turistech, kteří se nedostaví do cíle po časovém limitu, nebudeme pátrat.
Informace: Jiří Strakoš, strakos.jiri@seznam.cz

Akci podporují: Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace; Hospůdka Na koupališti; Obec Hukvaldy.

Reportáž z pochodu „Po zarostlém chodníčku“. jaro 2018 – autor článku Jaromír Červenka

Reportáž z pochodu „Po zarostlém chodníčku“. 

Kapitola první – na startu.

Je ráno 12. 5. 2018, 08:30, polojasno a poměrně teplo. Areál Hospůdky na Koupališti je již zaplněn nedočkavými účastníky. V ohromném kotli na ohništi míchá kuchař guláš. V dalším kotli se vaří zelňačka. Návštěvníci vyplňují přihlášky a staví se do fronty na účastnické listy. Vše klape jako dobře namazaný strojek. Vlaďča a Jirča pozdravují Radku. „Vyřídím,“ slibuju a jelikož mám jen velmi krátkodobou paměť, vzápětí zapomínám, co jsem slíbil. Vyplňuji startovní lístek a stavím se do fronty na účastnické listy. Ta se mezitím prodloužila až k výčepu. „Máš číslo 101,“ usmívají se Hanka s Maruškou. Před nimi, na stole plném razítek a odznaků a účastnických listů, se tyčí lahvinka posilujícího nápoje. Někteří účastníci startují načerno. Zlomyslně se usmívám. Dobře jim tak, ještě neví, že prohlídka hradu pro ně nebude zdarma.

Kapitola druhá – v oboře.

Už bychom měli jít, Žofka se začíná podezřele motat kolem kotlů s gulášem!“ říká Jaruna. Jo, aspoň nepůjdeme v největším proudu. Rododendrony a azalky v zahrádkách jsou v plném květu a na slunku doslova svítí. Něco silně a trochu i opojně voní. Nemůžeme zjistit co to je, ale shodujeme se, že to budou květy bezu. V oboře vynecháváme hrad, tam chodíme jenom na Ondřeje na vařonku. Nad „Sudem“ buší do zlomeného buku datel, dole na louce se povaluje stádo daňků, z jezírka od hřebčína se ozývá koncert žab. Idylka. Bystrouška teprve čeká na své fotografy. Slunko se dere z oparu a začíná být parno. Před hájenkou dva daňci stojí na zadních a olizují uschlý kmen. Proč to dělají? Zeptáme se Milana, pokud bude venku. Není, takže nevíme. Ale už víme, že na dvoře hájenky má rysa ostrovida – dřevěného. A na konci obory má velkého divočáka – taky dřevěného. Můstek přes Telací potok za oborou, na jehož technický stav si jedna dáma razantně stěžovala při loňském „podzimním chodníčku“, je již opraven. Palec nahoru.

Kapitola třetí – stoupáme na Kubánkov.

Za oborou, před lesíkem se zvoničkou, si všichni fotí neuvěřitelně krásně rozkvetlou louku. U zvoničky je plno, všichni zvoní, děcka drendí okolo a hladí Žofku. Sestry Havelkovy odpočívají na lavičce a hlasitě klábosí. Pohoda. Všechny nás čeká výstup na Hůrky. Do skanzenu „Na mlýně“ se nestavujeme, šetříme si žízeň do altánu na vrcholu. Ani do „Lurd“ se nestavujeme, tam si chodíme zazvonit o vánocích. Posloucháme, zda si někdo zazvoní dneska – nezazvonil. Slunko pere do zpocených zad. „Podívej, už tu zrají třešně,“ divíme se a nemůžeme se dočkat, až budeme nahoře.

Kapitola čtvrtá – na vrcholu.

Konečně je tu Kubánkov a vrcholové razítko. Všechny tři bašty – výčep, rožeň s párky i stánek s likéry – jsou obléhány a dobývány žíznivými a hladovými nájezdníky. Personál vše bravurně zvládá. Výčep jede na dva válce. Z jedné pípy čepuje malý Pája, „Někde se musí zaučit,“ vysvětluje mi jeho děda, ing. Láďa …. Dostávám protekční pivo do skla, okolí mi závidí. Žofka se hrne k tácku s párkem, který si nerozvážný turista odložil na trávník. „Holčovické prameny“ se fotí. Dorazil Vlastík (89 let) a je rovněž ihned obléhán a dobýván mladými dámami. Jeho komentáře si potutelně nechám pro sebe. Libor nalévá ořechovici – znamenitá. Jana, nalévajíce Mystery, tvrdí: „Když vypiju, odhazuju hůlky“. „Je tu jak na lidové veselici,“ pochvaluje si jeden z turistů a odchází pro další párek. Slunko úspěšně vyprazdňuje sudy. Občerstveni a posilněni odcházíme na zbytek trasy.

Kapitola pátá – v cíli.

Sestup z Kubánkova je nenáročný, ve stínu lesa je příjemně a cesta rychle ubíhá. Na rozcestí „Sedmero cest“ se fotí veselá skupinka turistů. Žofka se fotí s nimi. Na chodníčku, v úbočí Zadní Babí hory, hladíme nos dráčkovi a přejeme si, aby na nás v cíli zbyla zelňačka. U Janáčkovy lavičky se fotí skupinka veselých turistek. Žofka se fotí s nimi. Ještě zbývá sestoupit 107 dřevěných schodů a jsme v cíli. Jdeme ke kotli se zelňačkou. „Máme už jenom dvě poslední porce,“ omlouvá se Klárka. Podíváme se s Jarunou na sebe a usmíváme se. Dráček opravdu funguje.

Červ*

Kopce kolem naší obce 2018 – autor článku Tomáš Kalmus

Velké poděkování za výborně zorganizovanou akci turistického pochodu „Výstupy na kopce kolem naší obce“ u Hukvald, který se konal 24. března 2018. Pochod přes oboru byl perfektní zážitek. Příroda je v místních lesích nádherná. Měl jsem možnost se dostat do míst, kde se běžný smrtelník nedostane a jakožto nováček si projít přilehlé kopce z různých stran poprvé. Výhled na místní krajinu byl fascinující. Akce se nás zúčastnilo 102 velkých a malých turistů a velký počet psích mazlíčků. Trasu 25 km s naší partou ( růžový tým ) jsme zvládli bez větších obtíží, šli jsme v pohodě a s dobrou náladou. 5 km před cílem jsme navštívili Hospodu U Richarda, kde jsme si mohli objednat zvěřinové speciality.

Musím dodat, že turisté z Hukvald si umí objednat počasí, které fakt vyšlo. Ještě jednou moc děkuji za celkovou organizaci pochodu.

Tomáš Kalmus – příznivec hukvaldské turistiky

2018 Reportáž z lyžovačky – Kouty nad Desnou

Je ráno 23. 2. 2018, vyjíždíme z Hukvald a v Olomouci u Globusu budeme nabírat poslední dva účastníky zájezdu. Stojí na zastávce MHD, projíždíme kolem, aniž bychom zastavili. „Ani nám nezamávali“ suše konstatuje Petr. Při druhém průjezdu však již oba nastupují a my uháníme vstříc Jeseníkům. Čím blíže ke Koutům, tím méně sněhu. Šofér Luboš se jenom směje: „Neboj, v Koutech se to změní“. Má pravdu, parkoviště v lyžařském areálu je pod sněhem.

Tady si povíme, jak bylo první den na běžkách a jak na sjezdovce.

Na zastávce „Kouty – most“ obouváme běžky a stoupáme a stoupáme, až vystoupáme na hřeben, převýšení 500m. Potom už je to sranda. Sníh je dobrý, nelepí se a krásně si sklouznem až na Červenohorské sedlo. Po nezbytném občerstvení v místním hotelu se dělíme na dvě skupiny a sjíždíme do Koutů. Jedná skupinka po mírnější zelené značce a druhá po prudší žluté. Musím říci, že po té žluté to stojí za to. Valina jde raději pěšky. Dojíždíme až téměř k ubytovně. Vchod nacházíme až na třetí pokus, čerstvě napadaný sníh zakryl úplně všechny přístupové chodníčky.

A co sjezdaři?

Kotva nás veze k šestimístné sedačkové lanovce, na které ještě nikdo z nás nejel. Překvapivě hladce nasedáme a plni obav, abychom i hladce vysedli, jedeme vzhůru. Pro první jízdy volíme dlouhou tříkilometrovou modrou trať, červená nám připadá zatím prudká. Dojezdy dolů jsou vždy ve stejném pořadí … 4 děti, pak dlouho nic, první matka, zase dlouho nic a druhá matka. Poslední jízdu jedeme odvážně červenou, děti to zvládají levou zadní, matky po břiše.

Ubytování bezva, vstřícný správce je nad věcí: „Tady máte klíče, nahoře jsou >takové< pokoje a dole zase >takové<. V neděli mi řeknete, jak jste to obsadili. Snídaně je v osm a večeře v šest. Jinak to nejde, protože jídlo vaříme jinde a tady ho vozíme. Hospodu tu nemám, ale pojďte se mnou, ukážu vám výčep – samoobsluhu. Za pivo chci >tolik a tolik <, ostatní je na vás“.  Za mě – výborný přístup.

Večer se mění počasí a začíná pořádně foukat a sněžit. Franta je znalý místních poměrů, v tomto kraji vyrostl a ví, jak to bude zítra nahoře vypadat. Navrhuje prohodit plánovanou sobotní s nedělní trasou. To se později ve výsledku ukazuje jako ideální řešení.

A teď si povíme, jak bylo na běžkách a na sjezdovce druhý den.

V 9:30 sedíme v autobusu. Sjezdaře necháváme v areálu Kouty, někteří z nich si ale půjčují běžky a Luboš nás veze do Červenohorského sedla. Nahoře to pořádně fouká a metá sněhem. My jsme ale po pár desítkách metrů již v závětří lesa a pelášíme na Švýcárnu. Velmi hodnotíme výkon nemladších. Marta, Eliška a Markétka v pohodě stíhají dospěláky. Na Švýcárně si dáváme občerstvení. Martin, tatínek Elišky, přináší ke stolu talířek s borůvkovými knedlíky a talíř guláše. Oči nám lezou z důlků, Eliška se s neskrývanou chutí pouští do guláše s pěti knedlíky a na taťku zbývají jenom borůvky. Máme obavu, aby mu nevypila i pivo. Sjezd do Koutů je nádherná vyhlídková jízda, místy zpestřená sfouknutím sněhu ze stromů na naše hlavy, v ten moment jsme téměř ve tmě.

A co sjezdaři?

Dopoledne sjezdovka. Odpoledne jedeme vlakem relaxovat do termálního parku Velké Losiny. Jízdenky se kupují až ve vlaku, průvodčí však nepřichází. Takže cesta zdarma – deset bodů. Vstup do bazénu máme velkolepý. Daří se nám v kabince zamknout jedno dítko, které vysvobozuje až přivolaná obsluha recepce. Bezva zážitkem je plavání z vnitřního bazénu do venkovního, některým se na hlavě tvoří ledové koruny.

Jak bylo na běžkách a na sjezdovce třetí den.

V neděli se potvrzuje správné rozhodnutí o změně plánu. Jedeme lanovkou na Medvědí horu, kde nás sice čeká dvacetistupňový mráz, ale také sluníčko a v závětří pohoda. Jedeme stopu k horní nádrži přečerpávací elektrárny. Až kýčovité výhledy na okolní čerstvě zasněženou krajinu, Rysí skála, občas z mraků vykukující Petrovy kameny a Praděd těší oko každého turisty. Dáváme si okruh kolem v mrazu kouřící nádrže a děláme si společnou fotku na nejvyšším vrcholu. Dokončujeme spodní okruh, lehká svačinka, nadšené komentáře nad výhledy do okolní krajiny a pak si vychutnáváme sjezd zpátky nad sjezdovku.

A co sjezdaři?

Pořádná lyžovačka celý den. Díky mrazu je sjezdovka poloprázdná, u vleků žádné fronty a my lítáme tisíckrát nahoru a dolů. Prodloužený víkend si maximálně užíváme a můžeme říct, že mise je splněna: děti šťastné, plné zážitků a nabité energií, matky zralé na den dovolené na zotavenou.

Červ*, Radka a spol.

Fotogalerie

2018 Lyžařský zájezd Kouty nad Desnou

O víkendu 23.2. až 25.2. 2018 jsme jeli s turisty na lyže do Koutů nad Desnou.  V pátek jsme se s turisty potkali až večer na chatě Sokolka, kde nám vykládali co dělali. A potom jsme si s nimi zašli na večeři a moc jsme si pochutnali na řízku s bramborami. Po té dobré večeři si mamka šla ještě poklábosit s ostatníma a my jsme šli s ní. Nakonec jsme šly spát. V sobotu si šla většina i my zaběžkovat. Když jsme začínali tak bylo docela dobré počasí, ale pak už byla strašná zima a začalo hodně chumelit, ale zvládli jsme to. Z Koutů jsme se přes Petrovku dostali na Švýcarnu, kde nás čekala zasloužená odměna, výborný oběd. Cesta zpátky do Koutů byla pomalá, protože nám nejely běžky a navíc mamce nešla zapnout lyže.

Poté co jsme dorazili na chatu, tak jsme si šli zase posedět s ostatníma u piva a čaje. Potom byl čas na večeři tak jsme vyrazili a tentokrát jsme si taky moc pochutnali na svíčkové. Potom ještě někteří hráli karty nebo si povídali, chvilku jsme tam byli s nimi a pak jsme šli spát.

Ráno jsme vyrazili na lyže bylo krásné počasí, protože svítilo sluníčko, ale byla docela velká zima. Byly tam muldíky, moc mě bavil i sjezd pod lanovkou, byla to legrace. Když jsme pak museli odjet, moc se mi od tamtud nechtělo moc jsme si to všichni užili, byl to neuvěřitelně dobrý víkend.

Markéta Kučová, 4. třída

Fotogalerie

Novoroční výstup na Kubánkov 1. 1. 2018 – autor článku Jiří Strakoš

Novoroční výstup na Kubánkov

1. 1. 2018

Novoroční výstup na Kubánkov je naší první turistickou akcí. Letošní 33. ročník přilákal na Palkovické hůrky na 400 lidí. Potkavají se zde nejen účastníci z Palkovic, kteří jsou garanti této akce a zajišťují občerstvení, živou hudbu a vatru, Kozlovic, Myslíku, Fryčovic, Chlebovic, Hukvald ale i z širokého okolí. Na letošní výstup nechal zhotovit Petr Kuča nový transparent na který jsme k fryčovickému 44. ročníku a hukvaldskému 33. ročníku připsali i palkovický 19. ročník.

Letos jsme se již po patnásté připojili k celostátní akci KČT Novoroční čtyřlístek. Rodina Axmannová a Kučová se opět zhostila této akce a za minimální příspěvek 20,-Kč obdržel přispivající odznak a kalendářík. Vybraná částka 4 670,-Kč byla odesláná na příslušné konto z kterého se budují nové trasy pro tělesně postižené – vozičkáře.

napsal Jirka Strakoš

2018 plán akcí

1.1. Novoroční výstup na Kubánkov – 33. ročník (garant akce: výbor)
23.-25.2.
Zimní lyžařský zájezd – Jeseníky – Kouty nad Desnou (garant akce: P.Kuča , D.Koval)
24.3. Výstupy na kopce kolem naší obce – 19. ročník (garant akce: výbor)
21.4. „Společenský večírek“ – 17. ročník (garant akce: výbor)
12.5. Po zarostlém chodníčku – 37. ročník (garant akce: výbor)
9.6. Zájezd rodičů s dětmi – Čantoryje
(dítě – povinně cestovní doklad, občanský průkaz)
(garant akce: P. Axman, M. Raška)
20.-24.6. Cyklistický zájezd – Český ráj (garant akce: D.Koval)
30.6. Prázdninový zájezd – Slezské sopky (garant akce: T.Elbel)
8.-15.9. Hlavní pěší zájezd – Rakouské Alpy – Schladming/Dachstein  (garant akce: P.Kuča, K.Štolfová, P.Axmann)
28.-30.9. Zakončení cyklistické sezóny – Orlicko Garant akce: D.Koval)
říjen Zakončení sezóny pěší turistiky (garant akce: T.Elbel)
20.10. Po zarostlém chodníčku – „Spadaným listím“ – 100.let České Republiky – celostátní akce (garant akce: výbor)
8.12. Noční výstup za Mikulášem a čerty (garant akce: výbor)
prosinec
Valná hromada  

V průběhu celého roku práce na údržbě a rozvoji turistických tras (včetně Naučné stezky Leoš Janáček očima dětí) a majetku Odboru KČT při TJ SOKOL Hukvaldy z.s

Noční pochod za Mikulášem s čerty – autor článku Petr Kuča

Přibližne 45 hukvaldských turistů se sešlo u vajtovy hospody 2.12. kolem 15hod. proto, aby vyrazili i letos za Mikulášem a čerty. Tentokrát byla trasa dosti odlišná a to především proto, že restaurace Barborka na Palkovických hůrkách je uzavřena a Na mlýně nám opakovaně prokázali svou nepřipravenost. Vyráželo se od Vajta a trasa vedla přes obnovenou zvoničku na „fojťácích“, a pak zasněženou cestou necestou se scházelo nebo sjíždělo na bobech, saních nebo igelitových taškách do Hájova. Na místo jsme dorazili včas – pár minut po našem příchodu dorazil hájovský Mikuláš na kočáru taženém krásnými koňmi, rozsvítil vánoční strom a rozdal dětem čokoládové potěšení. Následně jsme se uchýlili do restaurace k Petru Kuchařovi, kde jsem měli zajištěno občerstvení v podobě kofoly, čaje, piva a také výborné pizzy. Pizza a její doručení správným jedlíkům dělalo obsluze trošku problém, ale podařilo se to vyřešit ke spokojenosti všech. Na zpáteční cestu jsme se vydali po 18hod a ještě než jsme stihli opustit Hájov čekali nás Mikuláš, čert i anděl. Větší děti říkaly básničky či říkánky jednotlivě a menší děti pak po malých skupinkách. Poté jsme se opět vydali, tentokrát již prošlápnutou stezkou, přes zvoničku k Vajtovi, kde bylo ukončení pochodu.

Počasí nám opravdu přálo. Přibližně 15cm sněhu poskytlo dětem a myslím, že i dospělým dostatek prostoru k hrátkám – koulování, válení, bobování, jízda na saních, dělání andělíčků nebo i pouhé padání do měkké sněhové peřiny. Velké poděkování patří Mikuláši, anděli i čertu nejen za nadílku, ale i motivaci pro příjemnou procházku se spoustou zábavy.

napsal Petr Kuča