2018 Zakončení peší turistiky Helfštýn – Teplice n.B.

Zakončení sezony pěší turistiky 2018 – za půvaby podzimní krajiny.

Je 3. listopadu, osm hodin ráno, zamračeno, celkem teplo a zatím neprší.
Stojíme na zastávce a říkáme si, proč ještě autobus nejede, když na Hukvaldech stejně nikdo nenastupuje.
Při probírání kapes přicházím ke zjištění, že jsem zapomněl piškotky pro Žofku. Malér. „Zavolej Jarce, ať ti je podá do autobusu, až pojedeme kolem vašeho baráku,“ říká Pavla. Závidím jí její duchapřítomnost. Žofka mezitím za čekárnou prohání nejlepší nosnice. Ale už je tu autobus a jeho vždy usměvavý řidič Luboš. „Žofko, utřela sis packy?“ ptá se. V autobuse už sedí někteří rychaltičtí účastníci, kteří měli obavu, že nechytnou nejlepší místa k sezení. Po zastávkách postupně nasedají natěšení turisté.
Na té poslední v Rychalticích kontrolujeme seznam přihlášených. Jsme všichni, můžeme vyrazit. Jirka zdraví účastníky a předává slovo Tomášovi, garantovi akce. Ten nás seznamuje s trasou a jejími záludnostmi. Varuje nás důrazně před neznačenými lesními chodníky, vyšlapanými domorodci, na nichž prý snadno a nadobro zabloudíme. Dobrá, trochu postrašit lidi neuškodí. „Start túry je v Týnu nad Bečvou a půjdeme přes Helfštýn do Teplic nad Bečvou. Budeme, jak my říkáme, lehce tečovat vrchol Maleníku,“
vysvětluje průběh trasy a také nám upřesňuje místo, kde bude v cíli čekat Luboš se svým autobusem.
Důležité je, že tam bude otevřená hospoda. „Také vřele doporučuji navštívit Hranickou propast,“ končí a přeje všem hodně pěkných a nezapomenutelných zážitků.
V Týnu nevystupuje nikdo. Na parkovišti u hradu vysedáme a obdivujeme širokou škálu barev listů okolních vzrostlých stromů. Avšak svěží zelenou barvu má pouze likér, který všem účastníkům nalévá Jirka. Prohlídka hradu netrvá dlouho, jelikož se opravuje a je přístupný pouze zčásti. Nevadí, i tak stojí za to shlédnout jeho okolí z vyhlídkové věže. Nahoru jde Žofka sama a z ochozu se zvědavě rozhlíží. Pejsci milují výhledy dolů. Zpět na nádvoří ji po prudkých schodech ale musím snést. Ještě si prohlížíme vystavena kovářská díla, jimiž je Helfštýn pověstný, a zvolna odcházíme na trasu.
Nezáleží na tom, jak dlouho půjdeme, protože se míníme romanticky kochat malebnými pohledy do okolní krajiny, zvolna kráčet a dýchat svěží lesní vzduch a ne se štvát kupředu s jazykem na vestě.
S Ivošem si se zájmem prohlížíme malotraktůrek – samoděl, zaparkovaný u lesní hospody, která je ovšem bohužel zavřená. Nevadí, nepřišli jsme sem přeci za pochybnou hospodskou zábavou, ale za půvaby rostlinné říše, potěšit se krásami přírody a hluboce rozjímat nad elementárními problémy světa. „Za chvíli lízneme Maleník,“ říká Šárka. „Tečneme, lehce tečneme, říkal Tomáš, ty popleto,“ kárá ji Ivoš. Asfaltová lesní cesta se mění v pouhou lesní cestu a posléze v úzkou pěšinku. „Už jsem dlouho neviděl značku,“
říkám Ivošovi. „Hm, já také ne. To je divné“. Zahanbeně využíváme výdobytek techniky a nahlížíme do navigace. Tomáš měl pravdu. „Ti zatracení domorodci tu nadělali tolik chodníků, že normální člověk
snadno zabloudí,“ mudrujeme a vydáváme se přes louku a zaseté ozimy k silnici do Zbrašova. Místní hostinec otvírají až ve dvě hodiny odpoledne, takže bez zastávky pokračujeme do Teplic. Chvilku si prohlížíme výstavku ‚helouvín‘ před obecním úřadem, u křížku odbočíme vpravo a sestupujeme k Bečvě.
Na vyhlídce nad řekou připínám Žofku na vodítko, protože se snaží postavit až na úplný okraj skály.
Díváme se na protější břeh řeky. Tam, někde u tenisových kurtů, nás má konečně čekat útulná, příjemně vyhřátá hospůdka a Lubošův autobus. Ještě předtím ale dáváme na Tomášovo doporučení a jdeme se podívat do ‚Kmotrova Dolu‘, jak se také někdy říká Hranické propasti.
Je po sezoně a naučné centrum propasti je zavřené. To nám ale nevadí, protože my jdeme obdivovat nejhlubší zatopenou přírodní díru do zeměkoule, kterou obdivoval už Komenský a ne si prohlížet nějaké
interaktivní panely, že. Stoupáme příkrými zákruty k vrcholu skály. Nahoře opět připínám Žofku na vodítko. Zase ji láká jít až na samou hranu propasti. Ale jak jsem už říkal, pejsci mají rádi výhledy dolů.
Kromě nás tu není ani živáčka. Ty podzimní výlety mají svoje kouzlo. Vracíme se dolů, zpátky k Bečvě.
Někdo už zjistil, že útulná hospůdka u kurtů je zavřená. Ještě zbývá poslední naděje – Luboš. Ten ještě nikdy nezklamal. Vyhřátý autobus, výtečná horká káva, chlazené pivo a svěží zelený likér přicházejí v tu pravou chvíli. Všichni se na sebe spokojeně křeníme. Dnešní výšlap za půvaby podzimní krajiny se
nadmíru vydařil.
Červ*

20.10.2018 Po zarostlém chodníčku – spadaným listím – Akce 100let republiky

I. Na startu.
Je 20. 10. 2018, půl desáté ráno, areál Hospůdky na Koupališti. Sluníčko se dere zpoza padající mlhy a je relativně teplo, asi 10°C. Přicházejí další a další natěšení účastníci. Fronty u registrace i u okýnka s občerstvením se prodlužují. Žofka se zdraví se svými psími kamarády. Předseda našeho turistického kroužku Jirka Strakoš vítá všechny účastníky a upřesňuje program – letos, u příležitosti 100 let republiky a 130 let KČT je připravena i varianta trasy se „zeleným překvapením“, vedena přes Kupelky. Za programovou radu oblastního výboru KČT drží řeč Zbyněk Husák. Pokračování textu 20.10.2018 Po zarostlém chodníčku – spadaným listím – Akce 100let republiky

Reportáž z pochodu „Po zarostlém chodníčku“. jaro 2018 – autor článku Jaromír Červenka

Reportáž z pochodu „Po zarostlém chodníčku“. 

Kapitola první – na startu.

Je ráno 12. 5. 2018, 08:30, polojasno a poměrně teplo. Areál Hospůdky na Koupališti je již zaplněn nedočkavými účastníky. V ohromném kotli na ohništi míchá kuchař guláš. V dalším kotli se vaří zelňačka. Návštěvníci vyplňují přihlášky a staví se do fronty na účastnické listy. Vše klape jako dobře namazaný strojek. Vlaďča a Jirča pozdravují Radku. „Vyřídím,“ slibuju a jelikož mám jen velmi krátkodobou paměť, vzápětí zapomínám, co jsem slíbil. Vyplňuji startovní lístek a stavím se do fronty na účastnické listy. Ta se mezitím prodloužila až k výčepu. „Máš číslo 101,“ usmívají se Hanka s Maruškou. Před nimi, na stole plném razítek a odznaků a účastnických listů, se tyčí lahvinka posilujícího nápoje. Někteří účastníci startují načerno. Zlomyslně se usmívám. Dobře jim tak, ještě neví, že prohlídka hradu pro ně nebude zdarma. Pokračování textu Reportáž z pochodu „Po zarostlém chodníčku“. jaro 2018 – autor článku Jaromír Červenka

Kopce kolem naší obce 2018 – autor článku Tomáš Kalmus

Velké poděkování za výborně zorganizovanou akci turistického pochodu „Výstupy na kopce kolem naší obce“ u Hukvald, který se konal 24. března 2018. Pochod přes oboru byl perfektní zážitek. Příroda je v místních lesích nádherná. Měl jsem možnost se dostat do míst, kde se běžný smrtelník nedostane a jakožto nováček si projít přilehlé kopce z různých stran poprvé. Výhled na místní krajinu byl fascinující. Akce se nás zúčastnilo 102 velkých a malých turistů a velký počet psích mazlíčků. Trasu 25 km s naší partou ( růžový tým ) jsme zvládli bez větších obtíží, šli jsme v pohodě a s dobrou náladou. 5 km před cílem jsme navštívili Hospodu U Richarda, kde jsme si mohli objednat zvěřinové speciality.

Musím dodat, že turisté z Hukvald si umí objednat počasí, které fakt vyšlo. Ještě jednou moc děkuji za celkovou organizaci pochodu.

Tomáš Kalmus – příznivec hukvaldské turistiky

2018 Reportáž z lyžovačky – Kouty nad Desnou

Je ráno 23. 2. 2018, vyjíždíme z Hukvald a v Olomouci u Globusu budeme nabírat poslední dva účastníky zájezdu. Stojí na zastávce MHD, projíždíme kolem, aniž bychom zastavili. „Ani nám nezamávali“ suše konstatuje Petr. Při druhém průjezdu však již oba nastupují a my uháníme vstříc Jeseníkům. Čím blíže ke Koutům, tím méně sněhu. Šofér Luboš se jenom směje: „Neboj, v Koutech se to změní“. Má pravdu, parkoviště v lyžařském areálu je pod sněhem. Pokračování textu 2018 Reportáž z lyžovačky – Kouty nad Desnou

2018 Lyžařský zájezd Kouty nad Desnou

O víkendu 23.2. až 25.2. 2018 jsme jeli s turisty na lyže do Koutů nad Desnou.  V pátek jsme se s turisty potkali až večer na chatě Sokolka, kde nám vykládali co dělali. A potom jsme si s nimi zašli na večeři a moc jsme si pochutnali na řízku s bramborami. Po té dobré večeři si mamka šla ještě poklábosit s ostatníma a my jsme šli s ní. Nakonec jsme šly spát. V sobotu si šla většina i my zaběžkovat. Když jsme začínali tak bylo docela dobré počasí, ale pak už byla strašná zima a začalo hodně chumelit, ale zvládli jsme to. Z Koutů jsme se přes Petrovku dostali na Švýcarnu, kde nás čekala zasloužená odměna, výborný oběd. Cesta zpátky do Koutů byla pomalá, protože nám nejely běžky a navíc mamce nešla zapnout lyže.

Poté co jsme dorazili na chatu, tak jsme si šli zase posedět s ostatníma u piva a čaje. Potom byl čas na večeři tak jsme vyrazili a tentokrát jsme si taky moc pochutnali na svíčkové. Potom ještě někteří hráli karty nebo si povídali, chvilku jsme tam byli s nimi a pak jsme šli spát.

Ráno jsme vyrazili na lyže bylo krásné počasí, protože svítilo sluníčko, ale byla docela velká zima. Byly tam muldíky, moc mě bavil i sjezd pod lanovkou, byla to legrace. Když jsme pak museli odjet, moc se mi od tamtud nechtělo moc jsme si to všichni užili, byl to neuvěřitelně dobrý víkend.

Markéta Kučová, 4. třída

Fotogalerie

Novoroční výstup na Kubánkov 1. 1. 2018 – autor článku Jiří Strakoš

Novoroční výstup na Kubánkov

1. 1. 2018

Novoroční výstup na Kubánkov je naší první turistickou akcí. Letošní 33. ročník přilákal na Palkovické hůrky na 400 lidí. Potkavají se zde nejen účastníci z Palkovic, kteří jsou garanti této akce a zajišťují občerstvení, živou hudbu a vatru, Kozlovic, Myslíku, Fryčovic, Chlebovic, Hukvald ale i z širokého okolí. Na letošní výstup nechal zhotovit Petr Kuča nový transparent na který jsme k fryčovickému 44. ročníku a hukvaldskému 33. ročníku připsali i palkovický 19. ročník.

Letos jsme se již po patnásté připojili k celostátní akci KČT Novoroční čtyřlístek. Rodina Axmannová a Kučová se opět zhostila této akce a za minimální příspěvek 20,-Kč obdržel přispivající odznak a kalendářík. Vybraná částka 4 670,-Kč byla odesláná na příslušné konto z kterého se budují nové trasy pro tělesně postižené – vozičkáře.

napsal Jirka Strakoš