2010 – Nízké Tatry 26. – 29. 8.

1.den
Hlavní zájezd jsme letos nasměrovali do Nízkých Tater. Chěli jsme si hlavně projít hlavní hřeben a okolí Demanovské doliny. Vyjížděli jsme z Hukvald v 5 hodin ráno směr Slovensko. Cesta autobusem ubíhala vcelku rychle, žádné zdržení se nekonalo a tak jsme mohli v 10 hodin vyrazit v Ilanove u Liptovského Mikuláše po modré turistické značce na vrchol Poludnica.

Zpočátku jsme i trochu bloudili, ale jakmile jsme našli značku, tak už jsme ji neopustili. Krajina tady je nádherná – krásné výhledy na Chočské vrchy, hlavní hřeben Nízkých Tater, Vysoké Tatry a Roháče. Prostě nádhera, a k tomu i krásné počasí. Výstup na Poludnici je velmi krásná trasa s nádhernými vrcholovými výhledy – Poludnici ( 1549 m.n.m. ) s originálními skalními útvary a květenou. Podobný charakter má i pokračování trasy přes Jeskyni za Humnom – hezká přírodní zajímavost, prošli jsme kolem pomníčku sovětských vojáků se zbytky válečné munice a dále jsme pokračovali k sedlu pod Kúpelom do sedla Machnaté, kde jsme museli čekat na jednu zbloudilou ovečku – naštěstí dorazila a dali jsme se po modré značce do Demanovské doliny. Odtud to bylo již jen pár minut ke Kamenné chatě – penzionu, kde jsme se ubytovali a věnovali jsme se zábavě při kytaře u piva.

2.den
Tentokrát jsme využili lanovku z Demanovské doliny. Vyvezli jsme se na Lukovou šestisedačkovou lanovkou a odtud dvousedačkovou pod Chopok. Tady jsme se přioblíkli, poněvadž bylo větrno a zamířili jsme jsme k vrcholu Chopok ( 2023 m.n.m. ). Odtud jsme vyrazili po hřebeni k Demanovskému sedlu ( 1756 m.n.m. ) – je to nejnižší bod hřebene mezi Chopkom a Ďumbierem – a taky křižovatkou turistických tras. Je možno tady zahlídnout pod svahy hor i sviště. Přes Krupové sedlo jsme se dostali na Ďumbier ( 2043 m.n.m. ). Z vrcholu se otevírají fantastické výhledy na celé okolí – určitě stojí za to se tady vyškrábat. Odtud jsme zamířili po žluté značce přes Prašivou a Tanečnici k sedlu Javorie. Procházíme nízkou kosodřevinou s pěknými výhledy, třeba na severní stěnu Ďumbieru. V sedle Javorie jsme si odpočali ( zalepili puchýře ) před výstupem na Krakovu holu. Zdálo se, že to bude dlouhý výstup, ale ze sedla to trvalo jen snad půl hodiny a bylo se na co koukat. Krakova hola ( 1752 m.n.m. ) je plochý vrchol hustě porostlý kosodřevinou. Jsou odtud výhledy na Západní a Vysoké Tatry. Dále pokračujeme po modré značce krásnou stezkou mezi skalisky s výskytem medvědů. Holt jsme si trošku pospíšili abychom se s nějakým zbloudilým medvědem nestřetli. Na chatu jsme došli za deště, který nás zastihl nad Demanovskou dolinou.

3.den
Část turistů se vyvezla lanovkou na hlavní hřeben a pokračovala odtud dále po červené na Děreše do sedla Polany. Druhá a menší skupinka se vydala od Vrbického plesa po žluté značce do kopce kolem potoka Rudné vody k sedlu Polany. No a třetí část zamířila do Demanovské jeskyně a okolí. Česově jsme se sešli v sedle Polany obě vrcholové skupiny a vydali jsme k vrcholu Polana ( 1890 m.n.m. ). Bylo sychravo a nevlídno – dokonce jsme použili i pláštěnky, ale časem se počasí umoudřilo a měli jsme možnost se i pokochat výhledy na Sinu a údolí kolem Demanovské doliny. Jelikož byla mlha, stalo se, že malá skupinka sešla ze značky a pokračovala dále na Chabenec. Naštěstí se vrátili na žlutou značku a pokračovali za námi na Sinu. Občas se mlha protrhala, takže jsme se i pokochali výhledy, ale byl to jen okamžik, protože se k mlze přidal i déšť. Pod Sinou jsme si rozmysleli, že vrchol oželíme a sestoupíme do údolí. Sestup byl docela náročný. Klouzalo to, takže někteří se seznámili i se zemí. Do ubytovny jsme dorazili promočení, ale spokojení s dnešní túrou. Večer jsme poseděli v zasedačce a zabékali při kytaře.

4.den
Ráno jsme se sbalili a vyjeli k Ružomberoku do Bieleho Potoka. Odtud vyrazila početnější skupinka vstříc Brankovskému hřebenu. Hřebenovka to byla náročná – převážně zalesněná s občasnými výhledy, trasa vedla po úzké pěšině nahoru, dolů, prostě makačka. Druhá skupina vyrazila do Vlkolínce, kde navštívili dědinku, jako z pohádky. Měli štěstí, že se zde konala i slavnost k zakončení letní sezóny, takže to bylo i s kulturním programem. A poté se všichni vydali k Bramkovskému vodopádu. Vodopád vysoký asi 55metrů, který padá z tzv. Kurucké skály. Je to nejvyšší vodopád Nízkých Tater. Ve vesničce Podsucké jsme počkali v hospůdce na opozdilce a poté jsme vyjeli k domovu.

Závěrem
Počasí nám opět přálo, nádherné výhledy z hřebene Nízkých Tater. Ubytování jsme měli zajištěno v penziónu Kamenná chata ve spodní části Demanovské doliny. Ubytování jsme měli ve dvoulůžkových pokojích se soc. zařízením, s televizí a se stravováním formou polopenze. Ve vedlejším objektu jsme se stravovali a k jídlu je třeba říci, že bylo vynikající.

 

Napsat komentář