2012 – Itálie – Lago di Garda – Dolomity 8.-15.9

V termínu 8.-15. září se uskutečnil hlavní zájezd do Itálie. Ubytování bylo v Bezzeca u jezera Ledro. Všechny naše aktivity se uskutečnily v okolí jezera Garda.

V sobotu 8. 9.byl odjezd z Hukvald v 5 hod. Ráno. Milan si nestihl sbalit a tak se rozhodl ze nepojede. Naše cesta vedla přes Rohlenku dále na Znojmo, St. Polten, Linec, Salcburk, Innsbruck, Brixen, Bolzano do Riva del Garda, odkud jsme se dostali tunelem k jezeru Ledro.

Dorazili jsme po 19 hod na ubytování Silvana, kde jsme se rozmístili do 4 a 6 lůžkových apartmánů, narazili bečku a podiskutovali o cestě a plánech na další den.

V neděli ráno nás autobus vyvezl asi 5km do Lezuma, odkud jsme se dostali do sedla, na vrchol s křížem Mazza di Pichea a pak kolem chaty Pernici na sedlo k Malga Saval, kolem kříže. Zde se Hanka snažila naučit létat. Když jsme od kříže sešli dolů druhá část, která nechtěla na vrchol ke kříži vyšla na jiný vrchol a musela sestoupit dolů do sedla na cestu do Pieve di Ledro. Po velmi prudkém sestupu jsme se doslati k jezeru, kde jsme nakoupili, dali si zmrzku a pak se šli podívat k jezeru. Voda sice nebyla nejteplejší, ale byla krásně čistá a měla tyrkysovou barvu a tak jsme se šli okoupat. Slabší nátury, které nešly do vody (Jarka s Hankou) si otevřely „stolní olej“ – víno stáčené do lahví. Večerní posezení u chalupy bylo velmi příjemné.

V pondělí došlo k dělení skupin – hlavní část osazenstva vyrazila na Mt. Stivo, feratisti na Che Guevaru a my na přechod Monte Baldo. K dělení došlo u autobusáku v Riva. Místní dopravou se feratisti vydali směr Trento a my směr Verona. Dorazili jsme do Castelleto, snědli meloun a vydali se prudce do kopce směr Prada Alta. Z výšky 66m jsme se dostali k lanovce na Prada Alta za cca. 2,5hod do výšky 1100m. Nechali jsme se vyvézt lanovkou, kde jsme dali svačinu a vyrazili přes Brocheta Santo, Paso del Camino k chatě G. Barana na Punta Telegrafo. Chata je ve výšce 2147m a vrchol je 2200m. Večer byla pohoda na chatě jsme byli pouze my a pak přišli nějací dva mladí češi s 14 miminem na zádech.Po večeří jsme si zahráli scrabble a kostky a kolem půlnoci šli spát. Všude naprosté ticho a tma. Pouze nad námi hvězdy a hluboko pod námi u jezera byly vidět světla civilizace.

Další den ráno jsme vstávali v půl 8. Dali si výborný čaj a vyrazili po hřebeni směr Monte Altissimo. Po chvíli jsme si našli prima místo na snídani v trávě. Po snídani jsme si užívali blízkost kamzíků cestou kole Valdritta, Longino. Za 3,5 hod jsme nepotkali kromě kamzíků a svišťů žádnou živou duši. Střídaly se výhledy na jezero s výhledem do údolí. U Cima delle Pozzette se vše změnilo, tady už byla spousta lidí, kteří se tady dostali lanovkou z Malcesine. My jsme pokračovali do sedla Boca di Navene, kde jsme si dali lasagne. Pak z důvodu nedostatku času jsme vynechali Altisslimo a vydali se k autobusu do San Valentino, kde byl zbytek zájezdu. Dokonce i Milan, který dorazil autem a přibral sebou Vildu. Cesta vedla kolem našeho jezera, kde už následovala klasika, koupání a „stolní olej“. Večer byl stále velmi příjemný u pivečka. Posléze pak hry na pokoji.

Středeční ráno bylo vyhrazeno pro výjezd na Mt. Tremalzo – ráj bikerů. Na vrchol musel autobus kvůli příliš ostré zatáčce docouvat a v jednu chvílí to bylo nad propastí na jedné straně a prudkým svahem na straně druhé. Počasí už od rána pošmourné, ale neprší. Úprk po výstupu byl příliš rychlý a tak jsme netrefili cestu na vrchol Tremalzo. Jdeme po staré vojenské cestě směrem na Passo Rosa, cestou byly 3 tunely a pak vše po zpevněných štěrkových cestách, samá serpentina a sestup dolů. Cestou začíná poprchávat, přesto se vydáváme směrem na Monte Corno. Sestupujme dolů z Passo Rosa a dáváme si za chvíli oběd v lese pod stromy na rozcestí. Vzhledem k tomu, že déšť je stále silnější rozhodujeme se pro zkráceny sestup v pláštěnkách k jezeru. Dorazili jsme k Malga Cita, kde byla výstavka o přírodě v údolí. Jdeme po nové umělecké naučné stezce k jezeru, cestou začíná bouřka – ale zrovna není kde se schovat. Déšť se stupňuje a tak volíme místo schování v nějaké hospůdce cestu rovnou na ubytování. Doma vyléváme vodu z pohorek a honem se snažíme osušit a zahřát. Odpoledne si dáváme hry u vína. K večeru se vrátí zbytek, který zůstal po dobu bouřky na Chatě v sedle Nota. Počasí dnes nepřeje, ťak je individuální program na pokojích, ale domeček je dnes celkově hodně rozjuchaný.

Ve čtvrtek se již počasí umoudřilo a tak dáváme oproti plánu sice jiný výlet, ale původní přejezd autobusem 2,5hod. Byl příliš. Alternativní variantou je jezero Teno a kopec Monte Misone. Vyrážíme do Passo Ballino. Odtud prudce do kopce asi 1,5hod do sedla a pak na kopec 40min. Z kopce je krásný výhled do okolí, takže si hned připomínáme naše Fojťáky. Vidíme odsud kde jsme byli na tůrách předchozí dny – z prvního dne kříž na kopci, chata a sedlo, z druhého dne Mt. Stivo i náš přechod po Monte Baldo z druhého a třetího dne, Monte Altissimo. Kromě toho i úžasně kýčovité pohledy na kopce okolo, některé významně zasněžené po středečních srážkách. Odpolední návrat k autobusu byl zpříjemněn tím že nás Hanka pozvala na pivo, protože slaví narozky. Poté co jsme dorazili na ubytování zašli jsme se podívat do vesnice Bezeca na jejímž okraji je náš penzion.

Trošku jsme udělali průvan v místním obchůdku – víno, bombardino, sýry, panceta a pečivo. Pak krátká procházka přes centrum a návrat zpět na ubytko na večeři (ještě že Milan dorazil). Večer byl hodně chladný tak venkovní posezení se moc neujalo a opět převážilo juchání na pokojích.

Páteční den přinesl zpět úžasné počasí ze začátku týdne – slunečno, skoro jasno a teplo. Vzhledem k plánovaným feratám ideální stav. Jeli jsme do Rivy, odkud jsme se vydali k pomníku svaté Barbary a od ní pak už s výstrojí na žebříky a feraty k vrcholu Cima Sat. Na vrcholu hodně foukalo, tak svačinka byla až později v závětří a následně sestup k autobusu do Biacesa, kde už bylo naražené pivečko. Jak se vypilo, dorazili poslední, kteří si dali cestou o jednu feratu více. Cestou na ubytování vystupujeme u jezera – koupání a nákup. Cesta zpět byla pohodová, pro některé trochu více a delší s mnoha zastávkami (Světlana s Hankou šly ten 1 km o hodinu déle než zbytek). Večer se povedl i když je poměrně chladno a většina si raději přinesla deky na zabalení. Kytara hrála v rukou Slávka a Vildy jednu pecku za druhou. Vytáhla z pelechu i našeho Vlastíky, který přiběhl a v trenkách začal tančit na stole. Párty i výlet se končí, je zde sobota a odjezd domů, ráno vyklidit pokoje a v 8hod odjezd domů. Cesta je stejná jako před týdnem, jen alpské kopce jsou významně pocukrovány sněhem. Cestou nás potkala malá nepříjemnost – bažant, který se odrazil od protijedoucího auta skončil na čelním skle a vytvořil celkem slušného pavouka. Museli jsme čekat u Znojma na benzince než to policie sepíše. Vykoupili jsme všechny bagety a za chvíli vyrazili směr domů.

Napsat komentář