2012 – Vtáčnik

Víkend 20. – 21. 10. byl vybrán pro závěr turistické sezóny. K turisticky atraktivním a u nás v České republice dosud nedoceněným slovenským pohořím patří i Vtáčnik.    Přitom toto pohoří, zvedající se nedaleko města Prievidza, je dopravně dobře dostupné a díky své poloze v blízkosti hlavního karpatského oblouku nabízí také nevšední pohledy na okolní více či méně známé hory. Vtáčník zaujme turistu především nádhernými výhledy z četných skalních vrcholů.

Snad, že šlo o méně známé pohoří nás vyrazilo na tento zájezd jen 17 turistů – proto jsme si objednali jen mikrobus. V první chvíli jsme si mysleli, že na zastávku přijeli pekaři, ale ouha. Vně mikrobusu byl takový nával, že jsme k sobě měli hodně blízko.
Po pohodové jízdě jsme dorazili do obce Podhradie s hradem – vlastně pozůstatky hradu – Sivý Kameň. Po žluté značce se vydáváme vstříc hlaví hřebenovce Vtáčniku. Začínáme u Jarabí skály ve výšce 1169 m a stáčíme se k severu. Stezka vede převážně bukovým porostem a pod nohami nám šustí čerstvě napadané listí. Podzimní příroda s bohatě zabarvenými stromy je nádherná. Přicházíme k okraji rezervace Biely Kameň a k odbočce na vyhlídkovou Bielu Skalu ( 1135 m ). Stojíme na horním okraji skalní stěny, která tu ukončuje lávový proud utuhlé světlé horniny ryolitu. Skalní stěna je velmi lámavá, puká do širokých sloupců a postupně se neustále rozpadá, jak dosvědčují velké balvany a suť při úpatí. Po nezbytném foto pokračujeme stále po červené k rozcestí Dierovce a dále míjíme malou kapličku pod Velkým Gričem a za mírného stoupání přicházíme až na vrchol Velký Grič ( 971 m. )  krajině významný masiv. Je to oblíbený cíl turistických výletů z Handlové. Zde si dáváme sváču a sledujeme skupinku asi 20 dorostenců, jak pořádají pod vrcholem mši. Z vrcholu Velký Grič je pěkný výhled do Handlovské doliny. Jelikož nás trochu tlačí již čas, spěcháme po žluté značce, vstříc sedlu Uhlisko. Odtud se vydáváme dále po zelené – trasa je občas špatně značena a tak se nám párkrát stane, že bloudíme. K ubytování dorážíme až za tmy. Ubytováni jsme v RS Púšť – příjemném penziónu se saunou a tenisovou halou.
Na druhý den vyrážíme z Kamence pod Vtáčníkem – Suché Sekaniny. Chvíli nám trvá, než se zorientujeme, odkud že to vlastně máme vyrazit, ale nakonec jsme to zvládli a vyrážíme po modré značce vstříc Vtáčnik. První zastávka nás čekala po strmém výstupu na Jaseňovou skálu ( 912 m ).  Nabízí se nám krásný výhled na Buchlo a Vtáčnik. Z Jaseňové skály pokračuje modrá značka okolo sopečných skalních útvarů Dolný Kostelík k vrcholu Vtáčník. Míjíme ještě rozcestí Siahy a vyšlapaná stezka táhle stoupá stále výš a se zvyšující se nadmořskou výškou se nápadně snižuje výška okolních pokroucených buků a stále častěji je zastoupen i smrk, jeřáb a objevují se koberce borůvčí. Procházíme rozsáhlou rezervací Vtáčnik a najednou jsme na vrcholové plošině Vtáčniku ( 1346 m ). Odměnou za náročný výstup nám je dokonalý výhled na Horné Ponitrie s městy Prievidza, Nováky a Partizanské a okolní bližší i vzdálenější pohoří.
Stejnou cestou se z vrcholu vracíme na rozcestí Siahy a odtud po naučné stezce až k cíli naší dnešní cesty – Pily. Tady na nás čeká autobus, ale jelikož máme ještě dost času do odjezdu, bereme zavděk fajn hospůdkou a posilňujeme se před odjezdem. Ještě nezbytné foto a vyrážíme k domovu. Zpáteční cesta proběhla ke spokojenosti všech – do českých hranic se zpívaly jen slovenské písničky a za hranicemi jen české. Čtyřhodinová cesta autobusem proto uběhla velmi rychle.

Za KČT Hukvaldy
Slávek Koval

Napsat komentář