V komorním obsazení jsme se vydali na zájezd do Kremnických hor, abychom ukončili letošní pěší turistiku hukvaldského odboru KČT. Sice se nás vydalo na tento zájezd jen 19 turistů, přesto jsme si tento zájezd užili. I když nebylo sobotní počasí zrovna příhodně, vyrazili jsme z lyžařského střediska Skalka ( 1230 m. ) směrem k jihu po hřebenové trase.

Za slabšího deště jsme kráčeli po červené turistické značce vstříc vrcholu Zlatá studna ( 1265 m. ) – nejvyššího vrcholu dnešní trasy. Museli jsme se obejít bez rozhledových míst, protože jsme se stále nacházeli v mlze. Vzali jsme zavděk aspoň krásnými podzimními barvami stromů. Podzim je v barvách nádherný a i přesto, že nám počasí nepřálo bylo co na podzimní přírodě obdivovat. U vrcholu Velestúr nás překvapil silný déšť, proto jsme spěchali k chatě Hostinec, která v tomto čase měla být zavřená. Jaké bylo naše překvapení, když jsme našli odemčené dveře a vytopenou místnost. Zdejší obsluha připravovala chatu na zimu a neodmítli nám zdejší občerstvení. Zastávka to byla parádní – stačili jsme oschnout, zahřát se a odpočinout si. Byli jsme v dobré náladě, proto jsme si udělali zacházku k vrcholu Smrečník ( 1249 m. ) kde jsme navštívili mýtické místo věnované bohu Perunovi. Uctívači tohoto boha se jednou ročně v září na tomto vrcholu scházejí a provádějí zde své rituály. Nutno dodat, že toto místo je opravdu zajímavé – obětní oltář, vyřezávané sochy, vyřezávané mísy … – velmi zvláštní místo dýchající mýtickou atmosférou. Dále jsme se pokračovali po zelené značce sestupem k rekreačnímu středisku Toliar kde nás čekal autobus, který nás dovezl na ubytování do Kremnice do hotelu Veterník. Večer jsme se šli ještě projít po historickém městě Kremnica pěkným náměstím. Kdo měl štěstí, navštívil ještě před uzavřením zdejší hrad a vyhlídkovou věž. Večerní čas na ubytování jsme vyplnili hudební produkci při kytaře.
Nedělní den nás přivítal příjemným počasím. Bylo sice chladno, ale viditelnost byla dobrá. Opět jsme se nechali vyvést autobusem k lyžařskému středisku Skalka ( štěstí, že jsme měli nízký autobus, protože s vyšším autobusem bychom tunelem pod Skalkou neprojeli. Opět jsme se vydali po hřebeni, ale tentokrát k severu. Už na Skalce jsme se kochali krásnými výhledy ze zdejší dlouhé sjezdovky. Shlédli jsme Kremnické vrchy, Fatru a v dáli byly vidět i vrcholky Tater. Ze Skalky jsme se vydali po červené značce k Tunelu. Zasypaný historický tunel kudy jezdilo koňské spřežení na trase Banská Bystrica – Kremnica ve středověku. Dále stezka vedla stoupáním na vrchol Vyhnatová. Výhledy na stranu Banské Bystrice byly velmi omezené – vadila nám hustá mlha, přesto se sluníčko snažilo prodrat přes tu peřinu a odměnou nám byly krásné pohledy do podzimního krásně zabarveného lesa. V Kordickém sedla se odpojila větší skupinka našich turistů a zamířila k přehradě Turček, kde na ně čekal autobus. Malá skupinka dále pokračovala po červené značce do sedla Flochovej – tato část trasy byla snad nejkrásnější – krásný podzimní les, mírné stoupání. Vrchol Flochová na zelené značce jsme oželeli ( 1317 m. – je to sice nejvyšší vrchol Kremnických vrchů, ale je nezajímavý ). V sedle Flchovej se u našich chlapů projevila duše kluka – rozdělali oheň, opekli klobásky a nějaké konzervy. V tomto vlhku docela náročný počin, ale u hukvaldských turistů – nic nemožné. Ze sedla jsme se vydali po modré značce. Slušný sestup do údolí. Stezka, která vedla korytem potůčku mířila ke zdejším propadlištím. Horní a Podflochové propadliště jsou zdejší přírodní zajímavostí. Zbyl nám čas i na sbírání hříbků a na smaženici to bude opravdu stačit. Ke konci trasy jsme ještě prošli kolem studánky a pece Bartošky a dnešní trasa skončila u hlavní cesty kde jsme se uchýlili do hospůdky Bartoška. Udělali jsme ještě nezbytné hromadné fota naší skromné party a vyrazili jsme k domovu.