Putování po Slovenském krasu a Zakarpatské Ukrajině

Jako každý rok jsme – hukvaldští turisté – vyrazili na hlavní pěší zájezd, tentokrát do dvou oblastí : Slovenského krasu a Zakarpatské Ukrajiny.
První tři dny jsme se toulali po Slovenském krasu. Slovenský kras tvoří společně s Aggteleckým krasem jednotlivé krasové území po obou stranách slovensko – maďarské hranice. Najdeme zde krásné jeskyně, mohutné skály, závrty, vodopády, hrad i zříceniny. Slovenský kras je hlubokými údolími rozdělen na několik plošin, nazývaných planiny, s nadmořskou výškou od 500 do 800 metrů, se strmými skalnatými svahy. Výstupy na planiny bývají náročné, ale za tu námahu to stojí. Snad nejkrásnější kaňon krasu je Zádielská dolina. Skalní stěny kaňonu dosahují 300 metrů. Z jeskyní jsme navštívili známou Gombaseckou jeskyni. Kvůli impozantní výzdobě plné různých barev se jeskyni přezdívá „ pohádková „. Na sedm našich dobrodruhů – turistů navštívilo i Krásnohorskou jeskyni, kterou museli zdolat ve speciálním oděvu a s přilbou. Výlet do této jeskyně je tak nevšedním jeskyňářským zážitkem spojený s výskytem gigantického 33 metrů vysokého sloupu, který je největším ve střední Evropě. Z hradů a zřícenin jsme navštívili hrad Krásna Horka, který se hrdě vypíná a ční do okolní krajiny, Turňanský hrad – poutavá zřícenina středověkého hradu.
Další 4 dny jsme absolvovali výlety na Zakarpatské Ukrajině. Už zážitkem bylo zdolat slovensko-ukrajinské hranice. Přechod Ubla byl pro autobusy zavřený a přechod Vyšné Nemecké – zde se člověk musí obrnit trpělivostí, než jej celníci pustí přes hranice. A bez drobné úplaty to ani nejde. Rychlostní průměr na ukrajinských silnicích rapidně klesá díky špatným silnicím.
Přes tyto drobné nesnáze jsme vyrazili na Zakarpatské vrcholy. Zakarpatská Ukrajina je malebný kraj oddělený od zbytku země výrazným pásmem Karpat. Masová turistika ještě nestihla zničit atmosféru této oblasti, jezdí sem převážně dobrodruzi a zvědavci. Člověk – turista nesmí vynechat hlavně hornatější oblasti s krásnými horskými loukami a řídce rozptýlenými vesnicemi v údolích. Při troše pozornosti lze najít i stopy časů první republiky. Doba se dávno změnila, ale jakýsi zvláštní vztah Čechů a tohoto území stále existuje.
Jelikož jsme již v této oblasti před šesti roky byli, naplánovali jsme si trasy, které jsme minule nestihli. Takže tentokrát jsme zamířili na poloninu s vrcholem Velikij věrch u městečka Volovec, dále jsme opět navštívili vesnici Koločava s četnickou stanicí. Rozdíl šesti let takřka nebyl znát a připadalo nám to tady jako kdysi. Užili jsme si horských planin dosytosti – jednou jsme z nich prchali z důvodu nadcházející bouřky, kdy kolem nás létaly blesky doprovázejícím hřmotem.
Zážitkem pro nás byla návštěva tržnice ve Volovci u vlakového nádraží a pravým adrenalinovým zážitkem byla cesta vlakem z Volovce o další 3 stanice dále. To bylo pro silné povahy. A v neposlední řadě jsme si i vyzkoušeli jak se jezdí po horách na korbě gruzaviku ( armádního vozidla ).
Zakarpatí je oblast, která Vás nadchne při každé návštěvě a již vám nedovolí se sem nevracet. Zakarpatská Ukrajina je místem, kde si člověk může odpočinout od uspěchané civilizace západního světa a načerpat mnoho nových duševních a fyzických sil, přestože bude mít za sebou mnoho náročných kilometrů po zdejších nádherných horách.
No a kam příští rok? Určitě zase do hor – v návrzích se objevily takové lokality jako Alpy, Bulharsko, Polské Tatry a taky překvapivě Fojťáky. Takže výbor má z čeho vybírat. Tak se těšte.

Slávek Koval