Je ráno 23. 2. 2018, vyjíždíme z Hukvald a v Olomouci u Globusu budeme nabírat poslední dva účastníky zájezdu. Stojí na zastávce MHD, projíždíme kolem, aniž bychom zastavili. „Ani nám nezamávali“ suše konstatuje Petr. Při druhém průjezdu však již oba nastupují a my uháníme vstříc Jeseníkům. Čím blíže ke Koutům, tím méně sněhu. Šofér Luboš se jenom směje: „Neboj, v Koutech se to změní“. Má pravdu, parkoviště v lyžařském areálu je pod sněhem.

Tady si povíme, jak bylo první den na běžkách a jak na sjezdovce.

Na zastávce „Kouty – most“ obouváme běžky a stoupáme a stoupáme, až vystoupáme na hřeben, převýšení 500m. Potom už je to sranda. Sníh je dobrý, nelepí se a krásně si sklouznem až na Červenohorské sedlo. Po nezbytném občerstvení v místním hotelu se dělíme na dvě skupiny a sjíždíme do Koutů. Jedná skupinka po mírnější zelené značce a druhá po prudší žluté. Musím říci, že po té žluté to stojí za to. Valina jde raději pěšky. Dojíždíme až téměř k ubytovně. Vchod nacházíme až na třetí pokus, čerstvě napadaný sníh zakryl úplně všechny přístupové chodníčky.

A co sjezdaři?

Kotva nás veze k šestimístné sedačkové lanovce, na které ještě nikdo z nás nejel. Překvapivě hladce nasedáme a plni obav, abychom i hladce vysedli, jedeme vzhůru. Pro první jízdy volíme dlouhou tříkilometrovou modrou trať, červená nám připadá zatím prudká. Dojezdy dolů jsou vždy ve stejném pořadí … 4 děti, pak dlouho nic, první matka, zase dlouho nic a druhá matka. Poslední jízdu jedeme odvážně červenou, děti to zvládají levou zadní, matky po břiše.

Ubytování bezva, vstřícný správce je nad věcí: „Tady máte klíče, nahoře jsou >takové< pokoje a dole zase >takové<. V neděli mi řeknete, jak jste to obsadili. Snídaně je v osm a večeře v šest. Jinak to nejde, protože jídlo vaříme jinde a tady ho vozíme. Hospodu tu nemám, ale pojďte se mnou, ukážu vám výčep – samoobsluhu. Za pivo chci >tolik a tolik <, ostatní je na vás“.  Za mě – výborný přístup.

Večer se mění počasí a začíná pořádně foukat a sněžit. Franta je znalý místních poměrů, v tomto kraji vyrostl a ví, jak to bude zítra nahoře vypadat. Navrhuje prohodit plánovanou sobotní s nedělní trasou. To se později ve výsledku ukazuje jako ideální řešení.

A teď si povíme, jak bylo na běžkách a na sjezdovce druhý den.

V 9:30 sedíme v autobusu. Sjezdaře necháváme v areálu Kouty, někteří z nich si ale půjčují běžky a Luboš nás veze do Červenohorského sedla. Nahoře to pořádně fouká a metá sněhem. My jsme ale po pár desítkách metrů již v závětří lesa a pelášíme na Švýcárnu. Velmi hodnotíme výkon nemladších. Marta, Eliška a Markétka v pohodě stíhají dospěláky. Na Švýcárně si dáváme občerstvení. Martin, tatínek Elišky, přináší ke stolu talířek s borůvkovými knedlíky a talíř guláše. Oči nám lezou z důlků, Eliška se s neskrývanou chutí pouští do guláše s pěti knedlíky a na taťku zbývají jenom borůvky. Máme obavu, aby mu nevypila i pivo. Sjezd do Koutů je nádherná vyhlídková jízda, místy zpestřená sfouknutím sněhu ze stromů na naše hlavy, v ten moment jsme téměř ve tmě.

A co sjezdaři?

Dopoledne sjezdovka. Odpoledne jedeme vlakem relaxovat do termálního parku Velké Losiny. Jízdenky se kupují až ve vlaku, průvodčí však nepřichází. Takže cesta zdarma – deset bodů. Vstup do bazénu máme velkolepý. Daří se nám v kabince zamknout jedno dítko, které vysvobozuje až přivolaná obsluha recepce. Bezva zážitkem je plavání z vnitřního bazénu do venkovního, některým se na hlavě tvoří ledové koruny.

Jak bylo na běžkách a na sjezdovce třetí den.

V neděli se potvrzuje správné rozhodnutí o změně plánu. Jedeme lanovkou na Medvědí horu, kde nás sice čeká dvacetistupňový mráz, ale také sluníčko a v závětří pohoda. Jedeme stopu k horní nádrži přečerpávací elektrárny. Až kýčovité výhledy na okolní čerstvě zasněženou krajinu, Rysí skála, občas z mraků vykukující Petrovy kameny a Praděd těší oko každého turisty. Dáváme si okruh kolem v mrazu kouřící nádrže a děláme si společnou fotku na nejvyšším vrcholu. Dokončujeme spodní okruh, lehká svačinka, nadšené komentáře nad výhledy do okolní krajiny a pak si vychutnáváme sjezd zpátky nad sjezdovku.

A co sjezdaři?

Pořádná lyžovačka celý den. Díky mrazu je sjezdovka poloprázdná, u vleků žádné fronty a my lítáme tisíckrát nahoru a dolů. Prodloužený víkend si maximálně užíváme a můžeme říct, že mise je splněna: děti šťastné, plné zážitků a nabité energií, matky zralé na den dovolené na zotavenou.

Červ*, Radka a spol.

Fotogalerie