2018 – Putování krajinou slezských sopek

Sdělovací prostředky nás často informují o činných sopkách  vyskytujících se v různých částech světa. V současné době můžeme sledovat havajskou sopku Kalauie, která chrlí lávu a ničí vše, co jí přijde do cesty. Také na našem území byly v dávných dobách před stovkami miliónů let činné sopky a jejich stopy můžeme hledat i v moravskoslezském kraji v okolí města Bruntálu a přehrady Slezská Harta.
Právě do této oblasti naplánoval odbor KČT Hukvaldy prázdninový výlet turistických veteránů a seniorů. Výlet se uskutečnil v sobotu 30.června. Zájem byl značný a pro dopravu bylo třeba objednat autobus s 60 sedadly. Přihlásilo se 53 účastníků, z toho bylo 37 dospělých, přičemž větší polovinu tvořili veteráni a 14 dětí, které byly doprovázeny převážně svými prarodiči.
Výlet byl rozdělen do 4 etap. Největší a nejzachovalejší sopkou je velký Roudný s nadmořskou výškou 780 m podle wikipedie. Jeho zdolání bylo v programu zařazeno do první etapy. Výstup z obce Roudný je krátký, ale velmi strmý a zdolali jej všichni velcí i malí. Na vrcholu je rozhledna s výhledem na jezero Slezské Harty a na Hrubý Jeseník. Další navštívenou sopkou byl Uhlířský vrch (642 m n.m.) s kostelem Panny Marie Pomocné, který je viditelný zdaleka (stejně jako Velký Roudný) a vede k němu krásná lipová alej s Křížovou cestou. Po zdolání tohoto mírného vrcholu vedla trasa do Moravského Kočova, kde byla polední přestávka v restauraci Farma. Přesto, že hospoda byla plně obsazená a k tomu se přidalo nás 50 hostů z Hukvald, personál zvládl vše s velkou profesionalitou a poskytl nám rychlé občerstvení na letní terase. Z Kočova následoval 4 km dlouhý pochod do Meziny, kde se nachází třetí sopka, která nabízí hned několik ještě dnes viditelných stop po dávném vulkánu. Neví se proč byla nazvána Venušinou sopkou (654 m n.m.) a už se to asi nedozvíme. Na vrcholu a v jeho okolí najdeme dokonalou ukázku sloupcovitého čedičového proudu zkamenělé lávy nebo čedičová jeskyně, která byla mimo trasu našeho sestupu k autobusu.
K poslednímu místu ve čtvrté etapě nás autobus převezl do Rázové, kde se nachází nepříliš běžný typ tufitové horniny, která zde byla těžena ke stavebním účelům. Opuštěný lom je svědectvím , že údolí Moravice nebylo zaplaveno vodou poprvé. Už v dávné minulosti totiž údolí pod Venušinou sopkou přehradil proud čedičové lávy a na dně tehdejšího jezera se mísily sopečné vyvřeliny s říčními naplaveninami, čímž vzniklo souvrství rázovských tufitů. Tento zajímavý a v krajině nečekaný úkaz je snadno dostupný od autobusové točny v Rázové. Tam našli později účastníci výletu restauraci k závěrečné „tiskovce“ i k dodržení pitného režimu a hlavně děti byly odměněny zmrzlinou. Podle odečtu mapy i krokoměru vedoucího výletu jsme našlapali 16 kilometrů. Spokojení účastníci již osmého prázdninového výletu projevili zájem uspořádat podobný výlet i v příštím roce.
Tomáš Elbel