2018 Alpy – hlavní pěší Schladming Dachstein 8.-14.9.

Je sobota 8.září a my se vydáváme na další zahraniční zájezd. Tentokrát je naším cílem Rakousko a konkrétně oblast Schladming-Dachstein. Plánovaný odjezd je na 6:30 od hotelu na Hukvaldech. Všechny věci máme sbaleny a vydávame se k autobusu. Když přicházíme k autobusu vidíme, známé tváře včetně našeho řidiče Luboše. Nakládáme věci do autobusu a najednou se přiřítí naše štěně Daffy. Sice netušíme jak, ale nějak přeskočil plot kotce a vydal se za námi, zřejmě vytušil, že budeme delší dobu pryč. Autobus je už připraven vyrazit pro ostatní a já vyrážím s Daffym zpět domů a budu dobíhat ke škole.

Je chvíli po 7 hodině a my najíždíme v Rychalticích na hlavní silnici a jedeme směr Brno, v Rosicích nakládáme Valinu a její kufr, zastavujeme na Rohlence, abychom splnili předpisy. Nechybí snídaňové menu, pivečko, kafíčko nebo kakao. Pak už nás čeká cesta do jižních Čech, kde máme naplánován dnešní program i ubytování. Jako zastávku jsem vybrali vesnici zapsanou do seznamu UNESCO – Holašovice, oceňovanou pro původní vzhled typické jihočeské vesnice “selského baroka”. Zároveň je známa z filmu Babovřesky. Příjemná procházka k “Holašovické stonehendž” a pak občerstvení v hospůdce Špejchar, kde sice obsluha trvá poměrně dlouho, ale je tady stín, kde se dá schovat před uporným sluníčkem, a mají dobré pivo a prima jídlo.

Kolem 16hod. se vydáváme na zbytek naší dnešní cesty – Travel hostel v historickém centru Českého Krumlova. Pak je individuální prohlídka tohoto města, rovněž zapsaného do seznamu UNESCO. Při procházce jsme narazili na tržiště pravěkých a středověkých kultur, kde dobově oblečení řemeslníci předváděli své umění. Společná večeře v našem ubytování a plánování následujícího dne u večerního piva či vína.

V neděli vstáváme brzy, individuální snídaně, pak přesun k autobusu na odstavné parkoviště a plánovaný nákup v místním supermarketu. Cesta na jih přes hraniční přechod Dolní Dvořistě, Linec, Lienze do Ramsau u Schladmingu, kde začíná naše první alpská trasa.

Výstup podél řeky Silberkarklamm (stříbrná rokle) s několika vodopády nabízel v horkém počasí příjemné osvěžení a občas byla zpestřena dřevěnými schody a řetězy. Cílem pro většinu turistů byla chata Silberkarhutte, kde měli výborné pivo. Zdatnější turisté se vydali na vyhlídku nad chatou s dodatečnými přibližně 300 výškovými metry. Od chaty se pak scházelo pohodlným chodníkem v lese s občasnými výhledy na protější masiv, který nás bude čekat v následujících dnech. Autobus nás čeká u ferratových skal, které jsou považovány za výukové, vzhledem k malé délce a různým obtížnostem vhodných jak pro malé děti, tak pro technicky zkušené sportovce. Jakmile jsme pohromadě vydáváme se autobusem směrem k ubytování. K dispozici jsou nám velké chaty, každá určena pro 18-24 osob v areálu Almdorf v oblasti Schladming-Reiteralm, které se nachází ve středu lyžařského areálu.

Ubytování se náchází ve výšce 1200mnm s nádherným výhledem na masiv Dachstein. Počasí nám opravdu přeje. Vypadá, že tomu tak bude i následující den a proto plánujeme nejrizikovější (z pohledu počasí) výlet na ledovec s možností výstupu na Hoher Dachstein. Je nutno rezervovat lanovku, kterou máme tak jako ostatní lanovky a aktivity zdarma v rámci ubytování (Sommercard).
Již před cestou do Rakouska jsme se dohodli, že budeme mít večeře společně vařené v kotlíku a první večer si vzal krmení našeho uskupení na starost Standa a rozmazlování začalo zvěřinovým gulášem. Samozřejmě k tomu nechybělo naše pivečko od Vajta. Večerní posezení a plánování výstupu na Dachstein se protáhlo do 11h večerní.

V pondělí po individuální snídani vyrážíme serpentinami dolů do údolí, abychom se následně mohli vydat opět nahoru ke spodní stanici lanovky. Náš původní plán jet zkratkou nevyšel, cesta není vhodná pro autobusy a tak musíme jet přes Schladming a Ramsau. K lanovce jsem dorazili v předstihu oproti plánovanému času, ale naštěstí někdo před námi nedorazil a tak rovnou vyrážíme nahoru. Počasí je parádní a přestože dole bylo poměrně teplo, v okamžiku kdy vystupujeme u ledovce, tak je potřeba obléct se na teploty pár stupňů nad nulou. Pohyb po ledovci, rozbředlým sněhem byl pro toto období poněkud neobvyklý a děti ho samozřejmě využily i ke koulování. Vzhledem k tomu, že výbavu (myšleno úvazky a helmy) neměli všichni, tak ti kteří chtěli vyrazit na vrchol Hoher Dachstein se rozdělili na dvě skupiny. S tím , že jedna vyrážela hned a druhá byla v pohotovosti, tak aby mohla vyrazit, jakmile první skupina dorazí zpět k nástupnímu místu.

Nevrcholové družstvo se vydalo na chatu pod Daschsteinem (Seethalerhutte) a posléze většina rovněž na Malý Gjadstein a někteří i na Velký Gjadstein. Bylo parádní počasí s krásnými výhledy a přestože sluníčko pořádně svítilo, teplota příliš nestoupala. Nicméně posezení na terase s pivem přišlo vhod. Návrat do spodní stanice, kde už se teploty přehouply přes 25 stupňů a pak následoval přejezd zpět na ubytování. Dnes vaří Strakoši a budou těstoviny. Než budou nachystány tak většina chladí svá těla v koupacím jezírku, které máme hned vedle naší chaty. Večeře je výborná a posezení  pohodové. Další den je na programu výjezd lanovkou na Hochwurtzen.

V úterý ráno opět přejíždíme autobusem na lanovku, tentokráte do části Rohrmoss odkud vyjíždí lanovka na vrch Hochwurtzen. Počasí nám opět přeje, takže je potřeba doplňovat tekutiny a mazat se. Od lanovky jdeme přes Roβfeld na Guschen a následně Hochfeld. Odtamtud neznačenou trasou zpět k horní stanici lanovky odkud jedeme na kárách – přibližně 7km po zpevněné, ale prašné polní cestě z kopce dolů. Prima zábava a vzhledem k tomu, že někteří jeli dolů lanovkou, tak víme, že nás bude dole čekat vychlazené pivo, abychom spláchli prach.

Po návratu na ubytování opět identický postup – dochystávání večeře (tentokrát Kovalovi a Axmannovi čočku), sdělování zážitků u piva a koupání v jezírku (dneska i s diskotékou).  Při večeří rozhodování o programu na další den a vzhledem k tomu, že ani předpověď na další den nás nezklamala tak plánujeme odvážně. 

Středeční den začíná cestou do centra Schladmingu odkud vede lanovka na vrch Planai. Lanovka jezdí ráno o něco později a tak máme půl hodinku na nákup ve Sparu. Pak už nás čekají pohodlné kabinky, které nás vyvezou přes mezistanici, kde naštěstí nikdo nevystoupil, až k vrcholu. Někteří si dávají lehčí trasu na Krahbergzinken s návratem k lanovce a pak druhou fázi dnešního programu po přejezdu autobusu k vodopádu Riesachfall, druhá část vyráží přes Spielbuhel po různých kombinacích a následně scházejí k autobusu. Počasí dnes opravdu vyžadovalo hodně tekutin a tak poslední kilometry už byly hodně na suchu. Bylo potřeba následně doplnit hodně tekutin a naštěstí byla cestou jedna příjemná hospůdka. Další občerstvení pro nohy v studené vodě jezera Riesachsee před závěrečným sestupem k autobusu. Sestup už byl ve stínu kolem vodopádu a byl velmi příjemný a osvěžující. Na ubytování obvyklý postup, dnes trošku odlišné co se týkalo vaření, použily se přebytky předchozích dnů. Z čočky se udělala čočková polévka a také byly těstoviny s masem nebo s mákem. Pivo a koupání dnes přišlo obzvláště vhod. Po naplánování programu dalšího dne jsme se vrhli na přípravu posledního jídla. Tak trošku experiment – segedínský guláš. Měl jsem ho sice na starosti ja s Evčou, ale bylo tolik pomocníku, že jediné co zbylo na mě byla odpovědnost za množství surovin vkládaného do kotlíku.

Odpočinková trasa čtvrtečního dne vedla kolem biatlonového areálu v Ramsau k lanovce na Rittisberg. Po výjezdu na nevelký vrchol mezi vysokými masivy Dachsteinu a Tauer nás čekala odpočinková trasa na vrchu a pak mírný sestup dolů k autobusu. Počasí nás opět nezklamalo a tak příjemný den rychle ubíhal. Dnes nás čeká poslední večer v Rakousku, takže večeře segedínský guláš s rakouským chlebem doplněný pivem a koupáním v jezírku v nadmořské výšce 1200mnm s parádním výhledem na masiv Dachsteinu. Jeden by řekl, že se to musí omrzet, ale neomrzelo. Teď při večeru spadlo pár kapek, ale přesto je stále příjemně a navíc vidíme krásnou dvojitou duhu. Deštík ustal a tak posedáváme venku u kytary s příjemnými písničkami z našich luhů a hájů mezi nimiž se vyjímají Vizovice. Poslední jídlo snězeno, naplánována poslední trasa a tak trochu s nostalgií jdeme spát. 

Ráno nás čeká balení, úklid chaty, doúčtování ubytování. Jakmile jsou všechny věci přesunuty do autobusu vyrážíme k lanovce Preunegg. Dnešní počasí už je dosti odlišné – čekají nás mraky a mlha, nicméně neprší a tak vyrážíme na vrchol Rippetegg, ze kterého není nic vidět. A pak zpět přes Gasselhohe zpátky z lanovce. Ještě máme chvíli času, tak si před cestou dáváme v restauraci polévku a něco na zahřátí – místní specialita brusinkovice.

Cesta z restaurace k lanovce je už v dešti, ale je to kousek tak to nevadí, dole u lanovky čeká autobus a jakmile napočítáme dostatečný počet účastníků vyrážíme domů. Počasí nám vyšlo neskutečně, za celý týden jsme deštníky ani pláštěnky nepotřebovali a teď už jedeme autobusem, tak leje a leje téměř celou cestu domů. Je pátek 14. září 23hodina a právě jsme dorazili na Hukvaldy, unavení po dlouhé cestě se spoustou nachozených a nastoupaných kilometrů, ale plní dojmů, zážitků a panoramat. A taky bohatší o jednu nezanedbatelnou zkušenost, společné vaření v kotlíku s celkovou cenou za 5 večeří přibližně 230 Kč.