Archiv autora: Drahoslav Koval

Po zarostlém chodníčku – spadaným listím 28.10.2017

Podzimní počasí a také nepříznivá předpověď meteorologů neodradila turisty, aby vyrazili na 36. ročník pochodu Po zarostlém chodníčku – spadaným listím. Počasí nakonec bylo ucházející a místy se přes mraky dralo i sluníčko. 137 zaregistrovaných turistů na startu u hospůdky Na koupališti mělo možnost využít i možnosti bezplatně navštívit hukvaldský hrad. Podzimní příroda je plná nádherně zabarvených listnatých stromů a keřů a procházka po zdejších kopcích a místní oboře přímo vybízí v tomto podzimním čase vyrazit na výlet.

Po úvodním náročném stoupání k Janáčkově lavičce si turisté mohli užít výhledu na hukvaldský hrad a část Hukvald. Pak už pozvolným stoupáním došli na nejvyšší vrchol „ chodníčkové „ trasy vrchol Kubánkov ( 660 m.n.m. ). I zde byla možnost výhledů na beskydské vrcholy i když z části byly omezené díky nízké oblačnosti. Pak už následoval dlouhý sestup z Kubánkova přes Lurdy do areálu Na mlýně. I když byla obsluha tohoto areálu dopředu informována o této akci, opět se potvrdilo to, že zdejší areál není nikdy připraven na větší počet procházejících turistů.

Trasa dále pokračovala malým výšlapem křížovou cestou ke zvoničce nad Kozlovicemi a dále přes oboru. Kdo měl štěstí, tak zahlédl v oboře i muflony a daňky. Konec trasy chodníčku byl v hospůdce Na koupališti kde nám – unaveným turistům – Klárka s Honzou připravili občerstvení.

Zvonička

Jak jste si určitě všimli, spadla nám zvonička na Fojťácích a jelikož se nás ptá moc a moc lidiček zda něco podnikneme, aby nová zvonička opět vzhlížela do našeho kraje. O opravu je již postaráno a nová zvonička bude umístěna nejpozději do jara 2018 na Fojťáky.

Lysá hora – pěšky i na kolech

Lysá hora – pěšky i na kolech

27. – 28.9.2017

13 hukvaldských turistů se vydalo ve středu 27. září na vrchol Lysé hory ( 1324 m.n.m. ) – někdo pěšky a někdo na kole. Každý si volil svou trasu, někteří vycházeli od hotelu Bezruč, někteří jeli na kolech z Hukvald přes Ivančenu, další si vyjeli kolem přehrady Morávka, přes Visalaje a poté z Papežova 9-ti kilometrovým stoupáním na vrchol, no a někteří si vybrali na kole i takovou trasu, že kolo i nesli.

Všichni jsme se sešli někdy k večeru u hladícího bodu na Lysé hoře, abychom naše výstupy zdokumentovali jak na fotkách, tak i před web kamerou. Tady jsme se potkali i se skupinkou dalších turistů z Hukvald.

Ubytovali jsme se v turistické chatě Klubu českých turistů – Bezručova chata a vydali jsme se do suterénu, kde nám pan Stejskalík promítl dokument o výstavbě nové Bezručovy chaty na Lysé hoře. Chata září novotou, ubytování je v pěti dvoulůžkových pokojích, další možnost přespání v tzv. matracovně. Jediným nedostatkem chaty je to, že dovnitř nesmí psi.

Večerní posezení se protáhlo do pozdních nočních hodin při poslechu písniček doprovázených kytarami, houslemi a klavírem.

Brzy ráno jsme se vydali před chatu na východ slunce. A nebyli jsme sami – spousta lidí si nenechalo východ slunce na Lysé hoře ujít.

Dopoledne jsme absolvovali sjezd z Lysé hory, jízdu kolem přehrady Šance na Ostravici a udělali jsme si zajížďku do Čeladné – rehabilitačního ústavu, abychom navštívili našeho kamaráda Aleše Palíka.

Pak jsme už zamířili domů – na kachní hody do hospůdky Na koupališti.

Cyklozájezd Železné hory II

Přípravy k odjezdu vypukly naplno ve čtvrtek k večeru v hasičárně v Rychalticích. Nakládání kol probíhalo za deštivého počasí, což nebyl vůbec problém díky krytým prostorám hasičárny a zkušenosti a zručnosti zúčastněných se kola připravila k odvozu velmi rychle.

Odjezd v brzkých ranních hodinách byl rovněž hladký a tak jsme se mohli v klidu posilnit v motorestu za Mohelničákem, kde naše skupina zaskočila do té doby rozjímající personál. Pak už jsme dorazili do Litomyšle, kde jsme měli možnost prohlídky zámku s parkem, navštívit rodiště Bedřicha Smetany, ale i náměstí. Po té už jsme naskočili na závodní oře a upalovali v několika samostatných skupinách k cíli dnešní cesty, kterým byla ubytovna a hotel ve Zderazi.

Po cestě jsme se mimo jiné na chvíli zastavili i na Růžovém paloučku, který je porostlý galskými růžemi a obklopený parkem, v němž se nachází měděný památník českých bratří. Dalším výrazným bodem na trase byly Nové Hrady. Tady jsme se v jedné chvíli setkali na zámku ve větším počtu. Někteří využili možnost prohlídky zámku, muzea cyklistiky, výstavy klobouků nebo posezení v zámecké cukrárně a parku. Posilnění zámeckým mokem a výtvory mistra cukráře jsme se opět vyšvihli do sedel. Mnozí to vzali přes Toulovcovy maštale a Toulovcovu rozhlednu. Ti, co se rozměrově vešli, tak se protáhli malým skalním bludištěm. Adrenalinoví nadšenci našli v okolí taky šikovný terén, kde mohli trochu ukojit své vášně. Tím jsme vyčerpali program putování na dnešní den a beze ztrát jsme dorazili všichni do cíle naší cesty ve Zderazi. Večer jsme strávili u dobrého jídla obsluhováni a rozmazlování roztomilou obsluhou.

V sobotu jsme se i za nepříznivého počasí vydali vstříc dalším trasám. Někteří na naplánovanou, někteří na své vlastní. Vzhledem ke stále se měnící předpovědi počasí se staly mobilní telefony klíčovými hráči v plánování našeho putování. Ti, kteří se vydali po oficiální plánované trase, si mohli prohlédnout ekocentrum Pasička, rozhlednu Terezku, hrad Košumberk nebo Rychmburk.  Vzhledem k tomu, že celý den pršelo nuď více nebo méně, všichni rádi využili možnosti občerstvit se a ohřát se v několika z hospůdek po cestě a dát si třeba „něco malého ke kávě“ což byla téměř kilová kupa sladkostí. Někdo trasu zvládl celou, někdo jen část. Ti, kteří pro nepříznivé počasí nenasedli na kolo, se vydali na pěší túru do okolí. A část z nás zvládla i sběr hřibů, které jim ostatní záviděli. Ale i tak jsme se večer sešli unavení, zmočeni do nitky, prokřehlí a plni zážitků. A po dobré večeři jsme změnili lokál a poseděli společně u kytary a zlatavého moku. Na tomto místě poděkování jeho sponzorům.

Vzhledem k počasí a únavě byla naplánovaná nedělní trasa zkrácena z Ústí nad Orlicí do Brandýsa nad Orlicí. Oficiální trasa šla zpočátku po maštalských terénech, později pak po cyklostezkách. Cestou jsme navštívili náměstí ve Vysokém Mýtě a přes Choceň jsme dojeli do cíle naší cesty.
Pro některé z nás byl víkend zakončením cyklistické sezony, pro některé tréninkem na následující podzimní počasí. Všichni se vraceli domů spokojeni a jsou natěšeni na nejbližší plánované akc

Putování po Slovenském krasu a Zakarpatské Ukrajině II

Putování po Slovenském krasu a Zakarpatské Ukrajině

Jako každý rok jsme – hukvaldští turisté – vyrazili na hlavní pěší zájezd, tentokrát do dvou oblastí : Slovenského krasu a Zakarpatské Ukrajiny.
První tři dny jsme se toulali po Slovenském krasu. Slovenský kras tvoří společně s Aggteleckým krasem jednotlivé krasové území po obou stranách slovensko – maďarské hranice. Najdeme zde krásné jeskyně, mohutné skály, závrty, vodopády, hrad i zříceniny. Slovenský kras je hlubokými údolími rozdělen na několik plošin, nazývaných planiny, s nadmořskou výškou od 500 do 800 metrů, se strmými skalnatými svahy. Výstupy na planiny bývají náročné, ale za tu námahu to stojí. Snad nejkrásnější kaňon krasu je Zádielská dolina. Skalní stěny kaňonu dosahují 300 metrů. Z jeskyní jsme navštívili známou Gombaseckou jeskyni. Kvůli impozantní výzdobě plné různých barev se jeskyni přezdívá „ pohádková „. Na sedm našich dobrodruhů – turistů navštívilo i Krásnohorskou jeskyni, kterou museli zdolat ve speciálním oděvu a s přilbou. Výlet do této jeskyně je tak nevšedním jeskyňářským zážitkem spojený s výskytem gigantického 33 metrů vysokého sloupu, který je největším ve střední Evropě. Z hradů a zřícenin jsme navštívili hrad Krásna Horka, který se hrdě vypíná a ční do okolní krajiny, Turňanský hrad – poutavá zřícenina středověkého hradu.
Další 4 dny jsme absolvovali výlety na Zakarpatské Ukrajině. Už zážitkem bylo zdolat slovensko-ukrajinské hranice. Přechod Ubla byl pro autobusy zavřený a přechod Vyšné Nemecké – zde se člověk musí obrnit trpělivostí, než jej celníci pustí přes hranice. A bez drobné úplaty to ani nejde. Rychlostní průměr na ukrajinských silnicích rapidně klesá díky špatným silnicím.
Přes tyto drobné nesnáze jsme vyrazili na Zakarpatské vrcholy. Zakarpatská Ukrajina je malebný kraj oddělený od zbytku země výrazným pásmem Karpat. Masová turistika ještě nestihla zničit atmosféru této oblasti, jezdí sem převážně dobrodruzi a zvědavci. Člověk – turista nesmí vynechat hlavně hornatější oblasti s krásnými horskými loukami a řídce rozptýlenými vesnicemi v údolích. Při troše pozornosti lze najít i stopy časů první republiky. Doba se dávno změnila, ale jakýsi zvláštní vztah Čechů a tohoto území stále existuje.
Jelikož jsme již v této oblasti před šesti roky byli, naplánovali jsme si trasy, které jsme minule nestihli. Takže tentokrát jsme zamířili na poloninu s vrcholem Velikij věrch u městečka Volovec, dále jsme opět navštívili vesnici Koločava s četnickou stanicí. Rozdíl šesti let takřka nebyl znát a připadalo nám to tady jako kdysi. Užili jsme si horských planin dosytosti – jednou jsme z nich prchali z důvodu nadcházející bouřky, kdy kolem nás létaly blesky doprovázejícím hřmotem.
Zážitkem pro nás byla návštěva tržnice ve Volovci u vlakového nádraží a pravým adrenalinovým zážitkem byla cesta vlakem z Volovce o další 3 stanice dále. To bylo pro silné povahy. A v neposlední řadě jsme si i vyzkoušeli jak se jezdí po horách na korbě gruzaviku ( armádního vozidla ).
Zakarpatí je oblast, která Vás nadchne při každé návštěvě a již vám nedovolí se sem nevracet. Zakarpatská Ukrajina je místem, kde si člověk může odpočinout od uspěchané civilizace západního světa a načerpat mnoho nových duševních a fyzických sil, přestože bude mít za sebou mnoho náročných kilometrů po zdejších nádherných horách.
No a kam příští rok? Určitě zase do hor – v návrzích se objevily takové lokality jako Alpy, Bulharsko, Polské Tatry a taky překvapivě Fojťáky. Takže výbor má z čeho vybírat. Tak se těšte.

Slávek Koval

Výlet cyklistů do Podkrkonoší

Výlet cyklistů do Podkrkonoší

Na pět dnů koncem června se vydali hukvaldští cykloturisté do oblasti Podkrkonoší kde absolvovali pět denních etap, ve kterých objevovali jak kulturní, tak i přírodní či historické zajímavosti tohoto kraje. Trasy byly situovány do zvlněné krajiny na dohled Krkonoš. Přesto nám to nedalo a jeden den jsme zamířili do samého centra Krkonoš a to do Špindlerova mlýna. Odtud jsme vyrazili stoupáním k vrcholu Černé hory. Odměnou nám byl sjezd z výšky 1358 metrů do Černého dolu a pak dále na ubytování, které jsme měli zajištěno v Borovničce ve škole v přírodě.
V dalších dnech jsme zavítali do městeček Nová Paka, Lázně Bělohrad, Hořic, Jaroměř, Josefov, Kuks a další.
Na 300 km všech tras, které jsme absolvovali jsme navštívili zajímavá místa Podkrkonoší – Cimrmanovu rozhlednu u Nouzova, galerii Zdeňka Buriana ve Dvoře Králové, krkonošské muzeum v Černém Dole, pevnost Josefov, výrobní závod hořických trubiček v Hořicích a další zajímavá místa.
Další cyklovýlet, který by jsme chtěli uspořádat v roce 2018 bude navazovat na tento zájezd, takže v roce 2018 se můžou turisté těšit na cyklozájezd do Českého ráje.