Archiv rubriky: Zakončení peší

2012 – Vtáčnik

Víkend 20. – 21. 10. byl vybrán pro závěr turistické sezóny. K turisticky atraktivním a u nás v České republice dosud nedoceněným slovenským pohořím patří i Vtáčnik.    Přitom toto pohoří, zvedající se nedaleko města Prievidza, je dopravně dobře dostupné a díky své poloze v blízkosti hlavního karpatského oblouku nabízí také nevšední pohledy na okolní více či méně známé hory. Vtáčník zaujme turistu především nádhernými výhledy z četných skalních vrcholů. Pokračování textu 2012 – Vtáčnik

2011 – Skorušinské vrchy

Cesta na Slovensko do Oravice proběhla bez problémů. Na parkovišti u termálních bazénů vystupujeme a před námi v ranním slunci září sněhem pocukrovaná „Osobita“ (1687m.n.m.).Tady nám začíná turistická značka na nejvyšší vrchol „Skorušínských vrchů“. Mírným stoupáním po zasněžených loukách jdeme do zalesněné části trasy, která vede až na vrchol Skorušinu (1314 m.n.m.).

Pokračování textu 2011 – Skorušinské vrchy

2010 – Skorušinské vrchy – 9. a 10.10.

Pro zájezd bylo vybráno opět Slovensko s cílem seznámit se se Skorušínskými vrchy. Zájezd se uskutečnil ve dnech 9. a 10. října 2010. První den jsme absolvovali přechod romantickými dolinami Liptova : Prosieckou a Kvačanskou dolinou. Polovina z 35 účastníků zájezdu využila k přechodu mezi oběma dolinami, od rozcestí Svorad k mlýnu Oblazy, méně náročnější trasu přes Velké Borové.

Pokračování textu 2010 – Skorušinské vrchy – 9. a 10.10.

2009 – Kremnické vrchy

Když se v prosinci 2008 určoval termín a místo pro ukončení pěší turistické sezóny 2009, nikoho ani ve snu nenapadlo, že tato akce proběhne v nefalšovaných zimních podmínkách. Již den před odjezdem jsme si ověřili, že nejenom vrcholky Kremnických vrchů jsou pokryty vysokou sněhovou pokrývkou. Přesto v sobotu ráno všech 28 přihlášených turistů nasedlo do autobusu a vyrazili jsme směrem Kremnica.

V autobuse bylo dohodnuto zrušit původně uvažovanou sobotní trasu a operativně byla stanovena náhradní varianta. Vystoupili jsme v osadě Kremnické Baně a vyrazili jsme ke Zlatému středu Evropy – takto je místními i na mapách označeno upravené místo u kláštera Kapucínov. Od hlavní silnice je vzdálené 1,5 km.

Cestou tam i zpět jsme si vyzkoušeli chůzi ve sněhu. Tato zkušenost se nám po oba dva dny velmi hodila. Z Kremnické Baně jsme pak ve skupinkách podle sil, zájmu i nálady vyrazili po místních naučných stezkách i podle intuice do 5km vzdálené Kremnice. Někteří šli pohodlnější cestou (méně sněhu a pevná cesta) co nejrychleji do Kremnice – ono totiž stále více či méně padal mokrý sníh. Jiní se drželi vyšších nadmořských výšek a lesních partii a do cílového města dorazili přes vrchol Kalvárie. Na vrcholu Kalvárie posvačili na nedávno vybudované vyhlídce. Mělo to však dvě vady – stále něco mokrého padalo a pro nízké mraky nebylo moc daleko vidět. Ale město jsme viděli jako na dlani. Odpoledne jsme se individuálně seznamovali s určitě hezkým historickým městem. Někteří se dokonce pokusili při návštěvě muzeálního dolu na zlato nějaké získat – před ostatními tvrdili, že nic nenašli.

Druhý den bylo stále velmi zataženo, ale alespoň nepršelo ani nechumelilo. Proto byl ponechán původní program – cesta autobusem k obci Nevolné a pak cestou necestou (ale turisticky značenou) v čerstvě napadaném sněhu přes Kremnický štít 1 008 m.n.m. do Kremnice. Tuto více než 4 hodinovou v daných podmínkách opravdu náročnou turu zdolalo 8 statečných mužů i žen. 14 turistů zvolilo kratší, asi 2 hodinovou variantu. Společně s 8 statečnými stoupají kolem hezkého Ihnáčského potoka 2km vzhůru v hezkých kamenných i porostových kulisách, včetně úzké tiesňavy. Potom se 14 méně zdatných vracelo zpět k autobusu v Nevolném po značené, ale neprošlapané cestě.

Ona ta cesta byla vlastně z velké části trochu prošlapaná. Po prvém podezření jsme se podle stop vzájemně ubezpečili, že ji před námi prošlapal medvěd. Všichni jsme medvědí stopu viděli poprvé. Nikdo to nepřiznal, ale asi každý si přál a součastně se obával, aby toho medvěda v bezpečné vzdálenosti spatřil. Při příchodu k vesnici nás místní bača uklidnil. Nebyl tam jeden medvěd, je jich tam prý 6 – 2 dospělí, 4 mladí. Ale i bez toho nečekaného zážitku stály obě trasy za to. Hezká příroda, hezké kamenné partie, s rostoucí nadmořskou výškou rostoucí výška sněhu, pochodování zpestřováno množstvím polámaných či alespoň velmi ohnutých stromů a keřů. To vše určitě zanechalo nezapomenutelné vzpomínky. U hotelu Větrník v Kremnici jsme se pak postupně všichni sešli. V 15:15 jsme nasedli do autobusu a po nezbytném společném fotu u poutače „Zlatého středu Evropy“ jsme vyrazili zpět na Rychaltický krmáš. Ten jsme již moc nestihli, ale původní záměr akce byl naplněn. Až na koupaní v Kremnických lázních. Ty kremnické již byly mimo provoz a na ostatní místa nebylo dost času ani zájemců. Kremnické vrcholy se nám zalíbily a řada účastníků vyslovila přání se do těchto míst ještě jednou podívat – bez sněhu a na více dnů.

Jan Machálek

{joomplucat:40 limit=9|columns=3|ordering=random}

Celá galerie

2009 – Kremnické vrchy

Když se v prosinci 2008 určoval termín a místo pro ukončení pěší turistické sezóny 2009, nikoho ani ve snu nenapadlo, že tato akce proběhne v nefalšovaných zimních podmínkách. Již den před odjezdem jsme si ověřili, že nejenom vrcholky Kremnických vrchů jsou pokryty vysokou sněhovou pokrývkou. Přesto v sobotu ráno všech 28 přihlášených turistů nasedlo do autobusu a vyrazili jsme směrem Kremnica.

Pokračování textu 2009 – Kremnické vrchy

2008 – Povážský Inovec

18. – 19. října jsme uspořádali zájezd k ukončení pěší turistiky našeho odboru KČT Hukvaldy za rok 2008 – zájezd jsme směřovali do oblasti Povážský Inovec na Slovensko. Jelikož v této oblasti od nás skoro nikdo nebyl, byli jsme na toto pohoří natěšeni. A taky že jo. Tyto hory byly překrásné a k tomu ještě nádherně barevný podzim. Příroda na Inovci nás okouzlila a oslovila. V prvním dni jsme se trochu sekli v kilometráži – z plánovaných 24 km se nakonec vyklubalo zhruba 33 km.

Pokračování textu 2008 – Povážský Inovec

2007 – Chřiby

Ve dnech 13-14. října 2007 se za účasti 36 účastníků uskutečnil turistický zájezd do Chřibů. Tato málo známá pahorkatina rozkládající se od Kroměříže po Kyjov nabízí pěším i cyklistům příjemné, nenáročné trasy se zajímavými cíli – hrady, zámky, skály, poutní místa, vinice, lesy a krásné výhledy.První den jsme putovali po 22 km dlouhé trase od lesního penziónu Bunč u Kostelan po červené turistické značce na nejvyšší vrchol Chřibů Brdo ( 587 m ) s kamennou rozhlednou.

Pokračování textu 2007 – Chřiby

2006 – Strážovské vrchy

30.9 – 1.10.2006 – CHKO Strážovské vrchy byla vyhlášena v roce 1989. Skládá se ze dvou samostatných geomorfologických jednotek – Strážovské vrchy a Suľovské vrchy. Území se vyznačuje hustou říční sítí. V oblasti je množství evidovaných pramenů kvalitní vody. Toto území je bohaté i na termální vody ( Trenčianské Teplice , Bojnice ). První den vycházíme z obce Košecké Podhradie.

Pokračování textu 2006 – Strážovské vrchy