Tento výlet je akcí KČT Hukvaldy. Start na Hukvaldech u brány do obory, trasa má vést od hradu (480 m n. m.) na Kazničov (601 m n. m.), Palesky, Sklenovskou hůrku (442 m n. m.), Fojtovy vrchy (424 m n. m), Rychaltice s občerstvením u Richarda, kde registrovaní účastníci pochodu dostanou jeden nápoj zdarma, Přední Babí horu (586 m n. m.), Babí horu (620 m n. m.) a Zadní Babí horu (547 m n. m.), s cílem zpět na Hukvaldy ke koupališti.
Trasa celkem 25 km. Protože probíhá pod vrcholem Hukvald, může se pochod kdykoliv přerušit či zkrátit. Pochod je také příležitostí ke vstupu do uzavřené části obory a k výstupu na Kazničov.
Odjíždí se MHD č. 5 z nádraží ČR Frýdek v 7.29 hodin. Já s Petrem Kalábem si to prodlužujeme a jdeme pěšky z FM u přehrady od restaurace U Toma v 07.30 hodin. Je krásné slunečné počasí. Šlapeme chvíli po modré značce, chvíli bez značky, kolem Barborky na Kubánkov, zase chvíli neznačeně, až narazíme na modrou značku, u rozcestníku „Pod Zadní Babí horou“ pokračujeme po zelené značce, která nás vyvede z lesa ven až na cestu, kterou přejdeme a kolem Janáčkového domu a Tropicalu dojdeme k hradu. Je kolem 09.15 hodin. U hradu vidíme Valentýna Mališe a manželé Libuši a Jiřího Strakošovy, členy KČT Hukvaldy, kteří nám dnes budou dělat průvodce, neboť půjdeme cestou, kde se běžně nechodí. Kupodivu jsme tu dříve než autobus. Zanedlouho z autobusu vidíme vycházet Štěpána Najdka, Břeťu Dvorského, Martu Krkoškovou, Jarka Šrubaře, Danu Vltavskou, Táňu Kociánovou, Jarku Magnuskovou, Vaška Beneše, Vláďu Lusku, Mirka Petřvalského, Šárku Langovou a Toníčka Krpce. Naše skupinka je o 15 členech, s průvodci 17.
Severní branou pod hradem vejdeme do obory, kterou vede asfaltová cesta. Procházíme kolem památníku Lišky Bystroušky z r. 1959, který připomíná slavnou operu Leoše Janáčka, amfiteátru, ke studánkám, zrekonstruované myslivny až k jižní bráně na cestě od obce Měrkovice.
[singlepic id=7 w= h= float=center]
V oboře, která patří v naší republice k těm nejstarším, založené v r. 1567 biskupem Vilémem Prusinovským, žije podle podlesního stavu v r. 2010, 140 daňků, 120 muflonů, 25 divokých prasat, bažant královský. I my zahlédneme stádo daňků vysoko v lese, fotoaparát je však nestačí zabrat.
Před východem jižní bránou z obory zabočíme doprava a mírně stoupáme bukovým lesem k vrcholu. Zde proběhne pořádné stádo muflonů. Utíkají nejdřív tam, pak zpátky, jako by nám chtěli zkřížit cestu, snažím se pospíchat, abych je viděla blíže a vyfotila, jsou ale rychlejší.
[singlepic id=8 w= h= float=left]
Kolem cesty jsou vidět dřevěné přístřešky, kde se zvířatům dávají kusy soli. Překvapily nás zde nádherné skalní útvary prorostlé kořeny vzrostlých dubů a buků. Před vrcholem, v zatáčce, kde je přístřešek, se nám otevírají krásné výhledy, i když v mlze, do údolí, na Štramberk, Kotouč a nedalekou rozhlednu na Bílé hoře. Tady vystoupáme ze silnice na pěšinu nad skály a už jsme na Kazničově (601 m n. m.). Pokračujeme bukovým lesem na vrchol, kde stojí „bývalý maják“ a pak mírně z kopce a už jsme na prostorné pěkné louce, kde nás čeká zbytek turistů, abychom mohli pořídit společné foto.
[singlepic id=10 w= h= float=]
Potkávám tu našeho turistu Mirka Boháče. Je kolem 11.00 hodiny, a protože je tu opravdu moc hezky, sluníčko svítí, chvíli se tu zdržíme a na lavičce se občerstvíme.
Následuje cesta lesem, opět se skalnatými útvary,
kde máme krásné výhledy do údolí Ondřejnice, o kousek dál už vidíme zářit bílou stěnu hukvaldského hradu, později celý hrad.
Nádherné výhledy končí, scházíme k bráně na Paleskách, a my opouštíme tu část obory, která není veřejnosti volně přístupná. Opravdu zajímavé a krásné místo je ten Kazničov.
Přicházíme k hlavní cestě, kterou přejdeme a pokračujeme přes obec Horní Sklenov. Na louce nám pěkně zapózovala koza, no nevyfoťte ji. Vždyť i ona patří k jaru.
[singlepic id=11 w= h= float=]
Vesnička má hodně pěkných, do krajiny zapadajících domečků, některé slouží i k pronájmu, s upravenými zahradami nebo s rostoucími vrbami.
Na konci obce přeskočíme potok, přes louku dojdeme ke zvoničce se studánkou a malou kapličkou. Zazvoníme a něco si přejeme. Malé občerstvení nebo oběd a dále pokračujeme opět přes louky.
Po pravé straně se nám rozprostírá pohled na babí hory, a to Přední Babí horu, Babí horu a Zadní Babí horu, před ní se tyčí Janáčkův kopec. Jak nám říká průvodce Jiří, toto seskupení představuje lůno ženy. A když se na ten výhled soustředíme, má pravdu.
[singlepic id=12 w= h= float=]
Na druhé straně vidíme rozhlednu na Babí hoře a rozhlednu na Javorníku. Když se otočíme, zaleskne se nám hladina malé Větřkovické přehrady.
[singlepic id=13 w= h= float=]
Po loukách vystoupáme ke zvoničce „Vrchy“ (424,2 m n. m.), neboli Sklenovskou hůrku, která byla vybudována v r. 2011 několika nadšenci z KČT pro potěšení poutníků a spoluobčanů. Na tento kopeček nevede žádná značka, takže moc lidí tu nechodí. Taky si tu zazvoníme, ať se nám splní nějaké přání. Do země tu byl zabudován kůl, kmen stromu, zvon dostal k 50. narozeninám náš průvodce Jiří a tak vznikl nápad vybudovat tu zvoničku. Od ní se nám naskýtá kruhový výhled na všechny strany a do údolí, na vesničku Hájov, město Příbor, celé Ostravsko, lázně Klimkovice, Palkovické hůrky, Kopřivnicko a další. Jeli příznivé počasí, jsou vidět i Karpaty.
[singlepic id=14 w= h= float=]
[singlepic id=15 w= h= float=]
Pokocháme se výhledem na hrad a vrchol „Kazničov“, odkud jsme sešli.
Od zvoničky scházíme do Markového lesa, kde nám p. Jiří ukazuje na jednom stromě „čarověník“. Je to chomáčovitá znetvořenina na stromě, jenž vzniká mutacemi. Tento je už asi uschlý.
Pomalu dojdeme do Rychaltic do hospůdky „U Richarda“ na vytoužené pivečko, kávu nebo polévku. Je tu hodně lidí, ale nějaké místečko se najde. Na začátku jsme obdrželi vstupenku s tím, že tu máme jeden nápoj zdarma. Je 13.30 hodin, zdržíme se do 14.00 hodiny.
[singlepic id=6 w= h= float=]
Pak malá skupinka šesti lidí (já, Petr, Dana, Táňa, Jarka a Vašek) pokračujeme, už bez průvodce, na Babí horu, ostatní z našich turistů odjíždějí autobusem domů. Jdeme přes louku a pole, přecházíme cestu a začíná delší strmý výstup bez značky na Přední Babí horu (586 m n. m.). Na jejím zalesněném vrcholu je, stejně jako na Kazničově, starý kovový „maják“.
[singlepic id=16 w= h= float=left] Výhled odtud je však omezen stromy, ale opět zajímavý, lze spatřit Ondřejníky a Kněhyni. Cestou pozoruji, že už začíná kvést „devětsil“.
Nepokračujeme podle plánu na další „babí hory“, prudším klesáním dolů a moc pěknou pohodovou cestou, bukovým lesem, i když s pár překážkami v podobě spadlých stromů, přicházíme na Kubánkov (661 m n. m.), nevyšším vrcholem Palkovských hůrek.
Už ráno jsme se dívali, jak je to tu zničené, ať už tu byly polomy nebo se les vykácel.
Na Kubánkově uděláme malou přestávku.
Cestou dolů jsou krásné výhledy na zasněženou Lysou horu, Smrk.
[singlepic id=17 w= h= ]
Skvělou tečku za tímto výletem nám připravila Táňa, která potřebuje „kešku“, jež je umístěna vysoko na stromě. K ní se přidal i Vašek, který kešky také sbírá. Jelikož tu máme Petra, poprosila ho, aby na něj vylezl a kešku sundal. Petr nezklamal. Na strom vylezl hravě jako veverka. Hozená rukavice, kde byla keška ukryta, aby se dobře házela nahoru, to na podruhé zvládla. Prudkým sestupem pak scházíme k Barborce. I odtud jsou úžasné výhledy.
Od Barborky po modré značce přicházíme na rozcestí do Chlebovic. Tady se od ostatních odpojuji a jdu k rodičům, ostatní pokračují na přehradu Olešná k restauraci „U Toma“.
Výlet byl moc pěkný, poznali jsme zase jinou krajinu, k tomu přispělo moc pěkné slunečné počasí. Našim skvělým průvodcům děkujeme.
