28.2.2009 – Po dvou sezonách konečně napadlo dostatek sněhu – můžeme vyrazit na lyže. A protože je ho opravdu hodně, je škoda jezdit příliš daleko a tak vybíráme oblast v našich Beskydech. Sjezdaře opouštíme v Bílé – Mezivodí a jedeme autobusem nahoru na Bumbálku. S nadmořskou výškou se postupně noříme do mlhy, což nás jaksi netěší. „Bude nádherně svítit slunko“ tvrdí Martizna. „Jestli ne, budeš to mít drahé“ ozývají se hlasy okolo. Na Bumbálce obouváme běžky a vyrážíme po červené na hřebenovku směrem na Konečnou.
Na třech kilometrech jsme v těžkém sněhu vyzkoušeli všechny vosky co máme – buď to lepí, nebo to jede na zabití. Nakonec každý nějak namaže a jedeme. Některé sjezdy jdou udělat jenom beskydským stylem. Naštěstí je tu horská chata Kmínek, kterou samozřejmě nemůžeme vynechat. „Martizno, kde máš to slunko?“ je slyšet od stolu. „Tak se podívejte z okna!“. A fakt. Začíná se klubat zpoza mlhy a mraků a až do konce túry svítí, až bolí oči. Neprodleně tedy vyrážíme.
Pokračujeme několika drsnými a jedním nádherným a pořádně dlouhým sjezdem na rozcestí Hluchanka. Tady někteří volí směr na Kavalčanky a dále do Bílé. Ostatní pokračují po hřebenu nahoru směrem na Bobek. Panuje tu nádherná valašská zima, sněhu po pr..l. Přesto během celé dnešní trasy potkáváme jen několik lyžařů. Na Bobku nastupujeme do upravované stopy, která nás zavede až do cíle dnešní trasy – na Konečnou. Ve zdejší hospůdce všechno hodnotíme. I přes těžký sníh to rozhodně stálo za to! V autobuse se podílíme o zážitky se sjezdaři – minimální fronty na vleku a nádherné počasí, co více si přát. Tak zase příště. Červ*.