Letos jsme se do třetice vydali na zakončení cyklo sezóny do oblasti jižních Čech. Přesto, že jsme si vybrali zřejmě nejdeštivější víkend z celého měsíce září, najeli jsme pár desítek kilometrů Českou Kanadou, skrze krásnou přírodu, malebné vesničky a návsí s rybníčky střeženými vodníky.
Fotografie ze zájezdu si prohlédněte zde:
Počasí nám nepřálo už při nakládání kol, také celou ranní cestu autobusem jsme jeli s bubnováním deště, proto jsme hned první den museli provést mírné úpravy. Příjemnou změnou programu byla návštěva pivovaru v Dalešicích. Ten je znám hlavně díky filmu Postřižiny, který se v jeho prostorách natáčel a samozřejmě také díky lahodnému dalešickému pivu. Od původně plánované trasy jsme upustili a už bez deště jsme vyložili kola ve Slavonicích. Po prohlídce krásného renesančního náměstí, které lemují domy s malovanými i psaníčkovými omítkami, jsme se vydali směr Nová Bystřice a nám známé ubytování Na Bojišti, které se v předešlých ročnících osvědčilo.
Druhý den jsme se probudili do deštivého rána, takže opět došlo k úpravě a my se vydali autobusem do Třeboně. Dopoledne jsme si prošli třeboňské náměstí, na kterém se konaly trhy s lidovou tématikou, navštívili jsme vyhlídkovou věž, prohlédli si zámek, hrobku Schwanzenbergů a nakoukli jsme i do pivovaru Regent. Po poledni už jen mrholilo, takže většina účastníků vyložila kola a vydala se směr Nová Bystřice. Cestou jsme se zastavili v Bílé, kde je malá soukromá farma. Pro veřejnosti je, bohužel, uzavřena, ale lamy, antilopy, ovce, kozy, oslíky, hnědé i bílé klokany a spoustu dalších zvířátek bylo možné obdivovat i přes plot.
Poslední den zájezdu nám počasí umožnilo vyrazit hned z Nové Bystřice na kolech. Po pár kilometrech jsme se zastavili na farmě Alpaka v Dobré Vodě. Naše obdivování koní a lam přerušil prudký déšť. Farmu však vlastní dobří lidé, kteří nás pozvali do jakési klubovny ve stylu country a pohostili nás domácími škvarkami a domácím chlebem, uvařili čaj a kávu a hodinovou průtrž jsme přečkali pěkně v suchu. Naše trasa pokračovala směr Jindřichův Hradec a to do slova cestou necestou. Zprvu se zdálo, že se budeme „jen“ brodit obrovskými kalužemi, po projetí luk a lesů se však ukázalo pole s rozbahněnou cestou. Po přiblížení se k Jindřichovu Hradci tak byla koupel kol v místním potůčku nutností. Na samotnou prohlídku města nám moc času nezbylo, ale vyhlídkovou věž ani světelnou fontánu jsme si ujít nenechali.
Jak jinak, než za slunečna jsme opouštěli krásný jihočeský kraj s novými zážitky a kilometry.
Katka Štolfová
