V loňském roce výbor KČT plánoval čtyřdenní pěší zájezd do oblasti Broumovska v severovýchodních Čechách, který se ale pro nezájem z řad členů i nečlenů mimo turistický oddíl neuskutečnil. Proto jsme se v letošním roce rozhodli zkusit zopakovat místo, pobyt o den zkrátit a vyměnit pěšárnu za kola. Docela oříšek bylo naplánovat trasy, protože místní skalnatý terén není pro kola úplně dělaný, ale šlo to… Někteří se ale i přesto vydali na pěší túry.
Ranní sraz v pátek 9. září 2022 jsme měli i nyní v areálu sběrného dvora v Rychalticích z důvodu opravy dolnosklenovského mostu. Jásali jsme, že máme novější autobus, ve kterém bude určitě lépe fungovat klimatizace v zadní části. Kola se nakládala den předtím večer za slušného lijáku, takže jsme jen naložili věci, připojili vozík, nasedli a pokračovali směr Olomouc. Za obcí Polom, ještě před nájezdem na dálnici v Bělotíně, se nám ale přihodila opravdu nemilá věc. Tažné zařízení na našem novém krásném autobusu neustálo tíhu vozíku s koly. Po dvou ranách, které probudily všechny ještě dřímající cestující, jsme jen s hrůzou sledovali, jak neovladatelný vozík mizí v dálce a sjíždí ze silnice. Bylo to asi štěstí v neštěstí, že sjel v jediném možném místě, kde nebyla svodidla, že třeba nepokračoval do protisměru, kde mohl způsobit nepředstavitelnou katastrofu. Zastavil se o mladý strom jeřábu, který bohužel porazil, avšak díky němu nepokračoval dál do rozmáčeného pole. Zůstal stát u obslužné silnice tak, že ho stačilo jen připojit ke druhému autobusu, který pro nás musel dojet. Museli při nás v ten den stát všichni svatí! Myslím, a ostatní účastníci se mnou jistě budou souhlasit, že na tento zájezd jen tak nezapomeneme a kdykoliv v budoucnu projedeme po této silnici, zamrazí nás nepříjemný pocit, co se všechno mohlo stát a zároveň v duchu poděkujeme za to, že se téměř nic nestalo.
Startovali jsme až v odpoledních hodinách z města Broumova, kde někteří ještě prozkoumali překrásný barokní premonstrátský klášter a zapili hrůzný zážitek místním klášterním pivem – olivětínským Opatem. Ostatní pokračovali po naplánované asi čtyřicetikilometrové trase do vesnice Stárkov, kde jsme měli domluvené luxusní ubytování v krásných chatkách rozesetých po údolí. Já jsem si ale pro sebe a mého parťáka Aleše trochu pozměnila trasu, protože jsem na Broumovsku kdysi byla v rámci našich katederních vysokoškolských uměnovědných exkurzí a nemohla jsem si nechat ujít návštěvu barokní skupiny broumovských kostelů, které jsou rozesety v okolních vesnicích a krásně zapadají do okolní krajiny, a které byly v červenci letošního roku konečně zapsány na seznam národních kulturních památek! Moje baroko milující srdce zase plesalo a vzpomínalo. Hodně kvalitní část na trase, kterou jsme si s Alešem opravdu užili, pak byla stará lesní stezka dlážděná velkými kameny, jež je součástí tzv. vambeřické poutní cesty, kterou jsme projeli z opačného směru z Božanova do Machova. V cílovém Stárkově nás přivítali s výbornou večeří a v sobotu ráno při snídani nás zdravilo sluníčko a poetický výhled na okolní vysoké kopce a pasoucí se vysokou zvěř na polích. Hlavně jsme se modlili za hezké počasí, aby se nám vyhnuly bouřky, které byly v předpovědi. Druhý den jsme pokračovali v objevování „mých“ barokních kostelů. Trochu jsem si zanadávala při výjezdu hodně obtížné části trasy, kdy se přejíždělo z jedné strany Broumovských stěn na druhou stranu a většina lidí kola táhla pěšky. Zároveň jsme tam začali potkávat cyklisty, kteří ve stejný den stejnou částí trasy jeli jeden z nejtěžších maratonů horských kol v České republice – závod Qayron Rallye Sudety, jehož nejtěžší kategorie musela zdolat dlouhých 113 km. A že jim patří můj obdiv v tomto terénu. My jsme se s Alešem odtamtud opět vydali mimo plánovanou trasu na rozhlednu na Ruprechtickém špičáku. Tam jsme bohužel chytili první z bouřek a ledový déšť. Terén na zpáteční cestě po modré směrem na Polsko by sjeli asi jen ti nejotrlejší. Za Meziměstím jsme vjeli do další silné bouřky, kterou jsme museli přečkat v místní autobusové zastávce. Po zjištění, že jsme v pět večer teprve v jedné třetině trasy, jsme se rozhodli pro její radikální zkrácení, takže jsme přišli o výhled na Ardšpašská a Teplická skalní města, která jsme ale navštívili vloni pěšky. Odměnou nám pak byla další výborná večeře ve Stárkově. Na neděli 12. září nám pak Jirka Pělucha, kterému tímto děkujeme za naplánování všech tras, vymyslel přejezd ze Stárkova přes Červený Kostelec Boženy Němcové až do Nového Města nad Metují. Na trase bylo ještě město Náchod, kde mají krásný zámek a chovají u něj medvědy. Ovšem výjezd k němu se nám úplně nevyplatil, protože ostatní pokračovali po cyklostezce až do Bartoňovy útulky od na Moravě velmi dobře známého architekta Dušana Jurkoviče v údolíčku, kterému se říká Peklo a stihli se tu schovat před deštěm a dobře se najíst. My jsme z Náchoda vyjížděli v tom největším lijáku a do cílového už lehce osluněného Nového Města jsme přijeli komplet promočení. Na novoměstském náměstí jsme si dali zmrzku a zkoukli jsme i zámek s trpasličí galerií a krásným Jurkovičovým mostem v zámecké zahradě. A pak se naložila kola a jelo se zase domů.
Děkujeme tímto ještě jednou Jirkovi Pěluchovi za sestavení všech tras, a také Slávkovi Kovalovi, který tvořil trasy pro loňský neuskutečněný pěší zájezd, na který jsme s Alešem vyrazili soukromě. A za zařízení super ubytování patří poděkování taky Katce Štolfové. Za to, že nás v pořádku dovezl tam i zpět zaslouží poděkování i náš řidič Luboš, a všem ostatním díky za super atmosféru!
za výbor KČT Hukvaldy
Míša Hrčková