Na tuto akci, kterou pořádá KČT Hukvaldy, se přišlo na koupaliště, místo startu, registrovat 254 turistů. Na letošním podzimním pochodu to byla třetí největší účast, více přihlášených bylo jen v roce 2018 – 258 úč. a v roce 2016 – 293 úč. Nejvíc je místních a z blízkého okolí, Frýdu-Místku, Ostravy…ale je i mnoho ze vzdálených míst, jako je Karviná, Brno, Výškov, Žatec, St. Město u Uherského Hradiště, Bohumín, Dětmarovice, Olomouc, Mohelnice, Kelč. Je to pro nás velice potěšující, ale i zavazující.
80 účastníků využilo bezplatnou prohlídku a šli se pokochat krásou hukvaldského hradu a obory v malebném sluncem prohřátém podzimním dni. 🍂🍁🚶♀️
A jak to viděli někteří účastníci pochodu? Přečtěte si článek „Po zarostlém chodníčku aneb Můj pohádkový den“.
Nemalé starosti nám způsobily přívaly deště, které zničily mostky v osadě Rybí a za oborou přes Tělací potok. O obnovu lávky za oborou se postaral náš pan starosta Luděk Bujnošek.
Organizační výbor děkuje všem za přípravu a zajištění. Jiřímu Mlčochovi za trvalé vyznačení trasy a její údržbu. Zvlášť děkujeme těmto organizacím: Muzeu Beskyd Frýdek-Místek.p.o., Spolku koupaliště Hukvaldy a obci Hukvaldy.
Na startu jsme si připomenuli zakládajícího člena této akce, Tomáše Elbla, kamaráda s velikým rozhledem, širokým a pestrým okruhem zálib. To jeho přičiněním vznikl turistický oddíl, později KČT a tento pochod. Na vývěsce jsme vzpomenuli na udělení čestného členství k příležitostí čtyřicátého výročí organizované turistiky na Hukvaldech. Velice si vážíme jeho přínosu pro sport na Hukvaldech. 😇💪👏
Jiří Strakoš
Po zarostlém chodníčku aneb Můj pohádkový den
napsala Monika Koběrská
Jednoho dne jsme dostali od naší milé kolegyně z práce Radky neodolatelnou nabídku jít o víkendu na vyhlášenou túru „Po zarostlém chodníčku“, která vede z Dolního Sklenova, přes Kozlovice až na Hukvaldy. Tuto akci pravidelně pořádá KČT obce Hukvaldy a my, ačkoliv sousedky z Frýdku-Místku, jsme ji ještě nikdy neabsolvovaly. Spolu s další spolupracovnicí Gabkou jsme výzvu s nadšením přijaly a v sobotu po deváté hodině ráno jsme neohroženě stály všechny tři na startovních značkách v Dolním Sklenově na koupališti. Kromě ranního sluníčka nás příjemně překvapily také bavící se hloučky dobře naladěných lidí a jejich psích miláčků, kteří už netrpělivě čekali, až se konečně vyrazí na cestu.
Po zaplacení symbolického startovného jsme se vydaly v čele s naší psí slečnou Árinkou, nejprve po schodech a poté ještě prudkým svahem nahoru, až na vyhlídku Leoše Janáčka. Toto kouzelné místo s lavičkou lákalo k posezení, protože nám skýtalo nádherný výhled na pohádkový hrad Hukvaldy. Když jsme si pořídily první fotky do sbírky, mohlo naše dámské trio pokračovat pohodovou lesní cestou směrem na Kubánkov. Na takové zdánlivě obyčejné pěšince můžete najít spoustu věcí, které dokážou povzbudit lidskou fantazii. My jsme například narazily na tajuplnou mohylu z kamení, jež mohla být úplně klidně pozůstatkem tajemných keltských rituálů. O něco dál jsme zase objevily obrovskou hlavu žabího prince i s korunkou, jež vyčnívala ze skály. Nejspíše tady už věky čeká na políbení své vysněné princezny, která jej vysvobodí ze zakletí. Žabák však zůstal žabákem a to nás popohnalo směrem k vysílači na Kubánkově, kde jsme se až k Lurdám kochali překrásnými výhledy na podzimně zbarvené Palkovické hůrky. Cestou jsme potkávaly spokojené účastníky a jejich rozdováděné psí kamarády, kteří se také nechávali strhnout radostnou atmosférou a dováděli o sto šest. Po krátkém zastavení a zklidnění se u Panenky Marie v Lurdách jsme sestoupaly do hezké a stylové restaurace Mlýn v Kozlovicích, kde jsme chvíli poseděly u vytouženého piva, abychom nabraly síly na druhou polovinu výletu.
Hřejivé sluneční paprsky a dobrá nálada nás povzbudily k další chůzi a zelená louka, která vedla k oboře, nás přímo vybízela k běhu nebo třeba k vílím tanečkům. Jelikož jsme však nechtěly svým neumělým tancem nikoho uhranout, pokračovaly jsme v cestě kolem velkolepých letitých dubů až k oplocení obory. Kdybychom byly na skautském táboře, zcela určitě bychom získaly bobříka obratnosti za ukázkové překonání překážky v podobě žebříku vedoucího přes plot obory. Při procházce krajinou, kde se vždy loudá množství lidí, jsme se nejvíce těšily na velké stádo daňků, které pravidelně vítá návštěvníky obory. Tentokrát jsme však štěstí na daňky neměly, ale i tak nám cesta ubíhala jako po másle a na jejím konci nás čekala příjemná malá restaurace. Její výzdoba ladila s podzimní přírodou a veselý číšník nám nabídl švestkové pivo a výbornou dýňovou polévku. Po skvělém pozdním obědě jsme ještě dostaly zálusk na luxusní hukvaldské frgály, na které jsme si poctivě vystály dlouhou frontu před krámkem.
S plnými bříšky jsme se vypravily k poslednímu bodu naší trasy, kterým měl být větrný mlýn na Dolním Sklenově. Zde jsme si udělaly poslední památeční foto a rozdělily se každá svou cestou k domovu. Byl to pro mne opravdu báječně prožitý den plný pohybu na čerstvém vzduchu, milých zážitků, pohody a příjemné atmosféry s podobně naladěnými lidmi. Příroda voněla podzimem a sluníčko vymalovalo celou zemi pestrými barvami. Naposledy jsem zamávala svým přítelkyním, hradu i celé krajině, a s myšlenkou, že po zarostlém chodníčku se určitě vypravím i příště, jsem, spokojená, zamířila k domovu.
