Poslední turistický zájezd roku 2024 se konal 12. – 13. října a inspiraci našel ve známých, ale zpravidla nenavštívených místech podél dálnice D1 před Brnem. Pěší část zájezdu začala v Lulči u Vyškova. Vesnice patří k nejstarším v České republice a asi proto se autobus dostal jen do novější části, v té staré z úzkými uličkami s hustě zastavěnými domy včetně náměstí jsme započali první metry třinácti kilometrové trasy. Výraznou dominantou nejen Lulče, ale i celého okolí je kostel svatého Martina, ke kterému jsme se dostali naučnou stezkou (NS Luleč), odtud jsme pokračovali k Pistovickému rybníku, ke kterému byly v nabídce dvě trasy. Začaly se vytvářet skupinky, ale v občerstvení s krbem jsme se všichni potkali. Rozhledna Chocholík byl směr pokračování trasy. Tato rozhledna je volně přístupná a stojí na stejnojmenném vrcholu. Kopec Chocholík je okrajovou součástí Drahanské vrchoviny, jejíž panoramata jsou pozorovatelná severním, západním a jihozápadním směrem. Nejlépe je však vidět do nejbližší vesnice Drnovice, která je 1,5 kilometrů pod kopcem Chocholík. I tato vesnice má dlouhou historii, z té nedávné to je nepřehlédnutelný fotbalový stadión, kde se v letech 1993–2004 hrála nejvyšší fotbalová liga a většina si prohlídku této rarity a zašlé slávy nenechala ujít. Kousek za vesnicí v hotelu Allvet končila trasa prvního dne.
Téměř celá trasa druhého dne vedla méně známou části Moravského krasu. Autobus nás vyvezl do Ochozu u Brna s možností vystoupit podle délky trasy na více místech. Trasa vedla podél toku Říčky, naučnou stezkou Údolí Říčky. Cestou jsme míjeli mnoho bývalých mlýnů, některých ještě stojících, po ostatních zůstaly pouze místní názvy. Turistické cesty jsou zde široké, upravené, přeci jen, přímo k trase vede MHD a pro „brňáky“ je to velmi rychlý způsob dostat se do krásné přírody, též je to oficiální turistická trasa pro invalidní spoluobčany. My jsme se však s davy nepotkali, nejspíš proto, že nás celý den provázely dešťové přeháňky. Bylo vtipné poslouchat dětské účastníky zájezdu, kteří na trase vybírali a zároveň se sami motivovali, do kterého občerstvení na Rohlence půjdou. Na Rohlence již svítilo slunce a čekalo nás pivo, o které se postaral novomanželský pár z řad cestujících. Obě cesty autobusem se vzpomínalo na zesnulé dlouholeté členy KČT Petra Branicha a Tomáše Elbla.
Petr Axmann 
