O prodlouženém víkendu 28-30.9.2012 jsme vyrazili s koly opět na jih, abychom ukončili letošní cyklosezónu. Naplánovali jsme si oblast části České Kanady a Slavonicka. České Kanadě se už delší dobu říká malebné krajině, rozprostřené na českomoravském pomezí při státní hranici s Rakouskem. Tato oblast se vyznačuje neobyčejně půvabnými partiemi, ve kterých se střídají hluboké lesy ( takřka jakov „ opravdové „ Kanadě ) s lučnatými pastvinami a políčky, téměř všude pak z porostů „ vykukují „ bizarní žulové skalky a balvany.
Počasí nám meteorologové slibovali všelijaké, ale tím jsme se nenechali odradit. Svou cyklopouť jsme zahájili v krásném historickém městečku Telč, který stál za shlédnutí trochu podrobněji. Historické městské jádro obklopují rybníky a krásná divoká příroda. Samotné centrum města je na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Město jsme měli možnost i shlédnout z ptačí perspektivy a to ze 49 m vysoké románské strážní věže z počátku 13. století a taky z nedaleké 36 m vysoké železné rozhledny Oslednice. Jelikož jsme měli dostatek času, tak jsme si užívali jízdu po zdejších vesničkách. Míjíme Horní Myslovou, Kostelní Myslovou, Zadní Vydří. Žádné velké převýšení se v naší cestě nevyskytovalo, takže kilometry utěšeně naskakovaly. Nad obcí Kostelní Vydří se zastavujeme u nově zrekonstruovaného kláštera karmelitánů – monumentální stavbě viditelné i z dalekého okolí. Po chvilce přijíždíme do Dačic, které jsou známé především pomníkem kostce cukru. Dále je tady možnost navštívit soukromé letecké muzeum, soukromou zahradní železnici a především krásný Dačický zámek. Vydáváme se dále nádhernou polní cestou ( 1006 ),s fantastickými výhledy na okolní krajinu přes Urbaneč do Cízkrajova a vesničky Mutná. Chceme navštívit i poutní kostel Montserrat, ale zjišťujeme, že je zavřený a tak tedy pokračujeme k místu kde máme zajištěno ubytování. Přes Mutěnickou oboru se k němu dostáváme. Rekreační středisko Janov je sice starší stavbou, ale příjemné prostředí v něm, slušné ubytování a hlavně výborná kuchyně s velmi příjemnou obsluhou a personálem. Večer proběhl ke spokojenosti všech – fajn jsme poseděli při kytaře a zpěvu. Dnes jsme najeli 45 km.
Na sobotu jsme si naplánovali shlédnout ústřední část České Kanady. Od naší základny jsme se vydali do slušného stoupání směrem na Český Rudolec. Po dvou kilometrech cesta přechází do příjemné rovinky a v Českém Rudolci nacházíme relativně zachovalý zámek postavený v renesančním stylu, který je ale zavřený a ani prohlídka prostor zámku není možná. Lidově se mu říká malá Hluboká. Chceme shlédnout v Peníkově ( což je poblíž zámku ) i historickou památku – pilu – ale i tady máme smůlu a odjíždíme s nepořízenou. A aby toho nebylo málo, tak na bizoní farmě v Rožnově jen málokdo z nás viděl bizony. Převládaly hlavně krávy. Ale to byly všechny negativa dnešní soboty. Malá skupinka cyklistů se vydala ještě do vesničky Kaproun s pomníčkem věnovanému významnému českému mysliteli, vynálezci a obroditeli Járu Cimrmanovi. Většina cyklistů ale pokračovala k výraznému hradu Landštejn – zdejší dominantě kraje. Dále sjíždíme krásným sjezdem do Starého Města pod Landštejnem a vydáváme se do dlouhého a táhlého stoupání vstříc Slavonicím. Míjíme zbytky zemědělské usedlosti – vesnice ze 13. století zvané Pfaffenschlag ( zajímavá památka ), muzeum Čs. Opevnění 1938 s 8-mi bunkry – řopíky a dále výstavou samorostů u Bejčkova mlýnu. Tato výstava určitě stála za shlédnutí – byli jsme překvapeni co dokázala příroda vytvořit. Zajíždíme ještě do osady Maříž významnou především svoji keramickou dílnou Oáza. Zde se dělají hrníčky , krásně barevné a kdo má chuť, má možnost si jej udělat sám. A už dojíždíme do Slavonic – nádherného historického městečka s krásným náměstím a přilehlými uličkami. Samotné centrum je velmi dochovanou pozdně gotickou a renesanční zástavbou. Ve Slavonicích je možno navštívit zdejší podzemí a vyhlídkovou věž. Den se chýlí k večeru a proto jsme zamířili k naší ubytovně. Dnes jsme najeli 65 km.
Třetí a poslední den vyrážíme směrem na jih. Po nočním dešti se jede fajn a v Písečné navštěvujeme zdejší trochu zastrčený židovský hřbitov. Celá oblast České Kanady je
protkána starými židovskými hřbitovy a památkami. Přes vesničky Nové Sady, Chvalkovice
a Lovčovice přijíždíme do Jemnic. Po celou cestu se jede pohodově – jsou nádherné výhledy do okolní krajiny a provoz aut je tak minimální, že si jízdu doslova vychutnáváme. Samotné Jemnicejsou známé především výrobou kvalitního čaje Jemča. Město je také pozoruhodné svými kulturními a historickými památkami – svým podzemím, židovským hřbitovem, náměstím, muzeem čaje. Navštěvujeme Kapiatánskou lípu – zasazenou korunou stromu do země, kostel s románskou rotundou z 12. století. Ale malé skupince se podařilo dostat i na kostelní věž na náměstí s vyhlídkovým ochozem., ze kterého je za jasného počasí vidět i Alpy. Mladý průvodce nám dal výklad o zdejší věži – a byl opravdu zajímavý. A ne každému se poštěstí, aby se dostal i k samotným zvonům velži. Byla to taková třešnička na dortu za tímto víkendem. Z Jemnic jsme si to už nasměrovali do Dačic, kde jsme před zámkem na parkovišti naložili kola do vozíku a vyrazili k domovu. Dnes jsme najeli 45 km.
Samotná Česká Kanada jejíž centrum leží mezi Kunžakem, Novou Bystřicí a Slavonicemi je doslova rájem pro cyklisty. Jde o přitažlivou krajinu s pěknými přírodními scenériemi, rozlehlými lesy, loukami a pastvinami, četnými rybníky a žulovými skalkami.