Tak, konečně jsme se dočkali a zahájení cyklosezóny jsme nasměrovali na oblast Slavkovského lesa a části Krušných hor. Po bezproblémové jízdě napříč republikou vysazujeme kola z přívěsu v Olšových Vratech u Karlových Varů a vyrážíme vstříc Bečovu nad Teplou. Aby toho nebylo málo, tak někteří z nás již na začátku cesty začínají píchat a nedobrovolně musejí lepit.

Přes vesničky Kolová, Stanovíce, Drašov přijíždíme do Hlinek, kde se nachází přírodní památka „ Čedičové varhany u Hlinek „ – pěkné místo podobné Panské skále u Kamenného Šenova. Z Hlinek míříme přes Křížové stromořadí odkud je krásný výhled na Krušnohorsko a sjíždíme do Bečova, kde je cíl naší cesty pro tento den. Na náměstí ještě ochutnáváme zdejší krajové pivo Chodovar ( velmi chutné ) a po 2 km stoupání přijíždíme k RS Komtesa. No, název honosný, ale ubytování nic moc. Docela zpustlé středisko. Dnes jsme najeli 27 km..
   Úterý 19.6
   Ze základny Komtesa stoupáme směrem na Otročín. Zastavujeme na náhorní plošině u bývalé sopky Homolka – trochu skryté v lese. Po cyklostezce se dostáváme k městečku Teplá a především ke klášteru premonstrátů Teplá postaveném někdy v roce 1193. Celý areál kláštera je ozdoben frezkami a několika portály. Po cestě lemovanými občas smírčími kříži se vydáváme k Mariánským Lázním. Míjíme Podhorní vrch – nejvyšší vrchol Tepelské vrchoviny a přijíždíme k Mariánským Lázním okolo golfového hřiště, přes muzeum Miniatur a Geopark. Dlouho se v městě neohříváme a svižně stoupáme lesní asfaltkou na Králův Kámen s Duncanovou vyhlídkou a dále do obce Kladská s pěkným rašeliništěm, zámkem Kladská – dnes hotelem a technickou památkou Dlouhá Stoka – 24 km dlouhý umělý kanál vybudován v letech 1531 – 1536. Toto dílo sloužilo k plavení dřeva. Dále jsme pokračovali k městěčku Krásno, ale především ke Krásenské rozhledně, vysoké 25 metrů se spirálovým vnějším schodištěm. Odtud jsme zamířili k domovu, opět přes naši oblíbenou hospůdku na náměstí v Bečově.
   Středa 20.6
   Ráno nakládáme kola a vyrážíme k hranicím – přesně do Aše. Cesta autobusem je poměrně dlouhá a trasa napjatá, a tak padlo rozhodnutí, že kola budeme vykládat až v Hranicích u Aše. Cestu jsme volili na Trojmezí – vesnice, která dostala název podle místa na hranicích česko-sasko-bavorských. Přímo na hranicích potkáváme učitelku s několika dětmi, která nám radí překročit hranici a vydat se Německem po asfaltkách. Byla to výborná volba – hezké, upravené cesty a nádherný hlaďoučký asfalt. Po několika kilometrech se opět vracíme na české území a hned jsme to pocítili – cesty dost rozbité a vhodné jen pro horská kola. Za chvíli projíždíme přes území nejzápadnější – obce Krásná. Pod Mlýnským vrchem je památník padlým z 1. a 2. světové války. Poté stoupáme na Štítarský vrch – kopec je dost hustý – tedy na jízdu dost tvrdý a tak jej absolvujeme od poliviny po svých. Míříme dále z kopce do Aše a dále přes osadu Nebesa s několika docela vykřičenými domy, míjíme Výhledy, Skalku, kolem golfového hřiště Nazlob, Vojtanov, Starý rybník Přes Židovice jsme dostali k Motýlí farmě – jedná se o tzv. Motýlí dům s výstavou cizokrajných motýlů, ale i prostor, kde kolem nás létali exotičtí motýli různých, pestrých barev. Posléze jsme se ještě vydali k rezervaci SOOS, kde bylo velmi sucho a tak mokřady dost vyschly, ale přeci jen jsme nějaké ty mofety našli. Je už dost pozdě a tak vyrážíme rovnou k Chebu a Františkovy Lázně vynecháváme. Na pěkném chebském náměstí se fotíme u Špalíčku a vyrážíme nakládat kola.
   Čtvrtek 21.6
   Opět jsme pozměnili plán a jelikož jsou kola naloženy , vyrážíme autobusem ke Krásenskému vrchu s cílem dorazit brzy, abychom stihli navštívit Relikviář Svatého Maura. V Krásnu vykládáme kola a Ti, kteří neměli možnost shlédnout rozhlednu na Krasenském vrchu, tak jeli k rozhledně obdivovat fantastickou stavbu. Po prohlídce rozhledny pokračujeme dále do obce Krásno, kde je muzeum hornictví v bývalém dole a je zde i umělá cvičná štola a důlní vláček, kterým jsme se samozřejmě svezli. Cesta z kopce pokračuje až do Horního Slavkova. Zde jsme navštívili hřbitov s kostelem, který má zajímavou vyhlídkovou věž. Kostel je v dost bídném stavu, ale bylo vidět, že se na jeho opravě něco dělá. Jedeme na náměstí do kopce s vidinou něčeho zajímavého, ale to co nás čekalo, byla komunistická zrůdnost nejtěžšího kalibru, tak rychle pryč. Vyrážíme cestou okolními lesy směrem na Novou Ves, kterou už někteří znali z předchozích dnů a byla moc hezká, obzvlášť povedený byl sjezd do Bečova nad Teplou. Krásný pohled na celý Bečov. Prohlídku zámku stíháme a můžeme se tedy pokochat druhou nejcenější památkou, hned po korunovačních klenotech. Prohlídka samotná se skládala především z historie relikviáře a z ukázek , jak se podařilo objevit a zrekonstruovat tuto památku do současné podoby. Opravdu kouzelné dílo.
   Pátek 22.6
   Dle plánu vyrážíme autobusem do městečka Kynžvart. Prohlížíme si krásný zámek Kynžvart s krásnou zámeckou zahradou a někteří z nás se jeli podívat i k Sychravou smrku – nejsilnějšímu smrku v ČR ( obvod 487 cm a výška 27 m ). Držíme se plánované trasy a míříme přes Starou Vodu k zajímavé zřícenině kostela. Je to příjemná cesta s minimem aut. Pokračujeme dále přes obec Háj do Velké Hleďsebe a následně do Mariánských Lázní. Procházíme se po kolonádě a čekáme na spuštění zpívající fontány. Krásný zážitek umocněný hudbou skladatele Hapky. Zkoušíme léčivé prameny pít, ale žádný náznak chmelu není v žádném z nich, zkoušíme i lázeňské oplatky a to je něco jiného.
Opouštíme Mariánské Lázně – trochu bloudíme – značení tady není zrovna na úrovni a míříme k prameni Smraďoch a posléze na Farskou kyselku. Další cesta už byla více než pohodová.  A hlavně 16-ti km sjezd do Bečova.
   Sobota 23.6
   Dodržujeme plán a vyrážíme autobusem na Andělskou Horu, pokračujeme po hlavní cestě na Žalmanov, na Činíc do vojenského újezdu Hradiště. Vyjíždíme na náhorní plošinu a kocháme se pohledy do blízkého i vzdálenějšího okolí. Po kamenité cestě projíždíme újezdem a po asi 8 km sjíždíme do obce Dubina k řece Ohři kde zastavujeme v příjemné hospůdce pro vodáky. Další cesta vede klidnou cestou kolem polí, pod Šemnickou skálou a pak dost urputným kopcem na Kamenný vrch. Posléze už klidnou cestou až do Andělské Hory. Výstup na hradní zříceninu je romantický, ale je to konečná a čeká nás návrat k autobusu. Po nakládce kol děláme společnou fotku a vyrážíme poklidnou jízdou domů.