Ve dnech 26.-29.9.2020 se uskutečnil tradiční podzimní cyklozájezd KČT Hukvaldy. Původně byla naplánována lokalita Slovenské Rudohoří, ale ta semusela kvůli Covidu a s tím spojeným opatřením zrušit, a tak padl los na Vysočinu, konkrétně Ždársko a Havlíčkobrodsko. Bohužel předpověď počasí neslibovala nic dobrého, a tak se bylo před odjezdem nutné připravit na zimu a déšť.
Už nakládání kol v pátek v podvečer proběhlo za vytrvalého deště a původně plánovaný sobotní odjezd byl posunut z 5:30 na 8:00, jelikož předpověď jasně ukazovala deštivé dopoledne. Sobotní plánovaná cyklotrasa se lehce zkrátila z původních 45km asi na 30 kilometrů. Odpoledne se počasí umoudřilo, déšť ustal a my si ty kilometry mohli s chutí užít i přesto, že teplota se pohybovala kolem 8 stupňů. Kolem 13 hodiny jsme tedy vyrazili z vesnice Kadov přes Fryšavu, Tři studně a Vlachovice do Nového Města na Moravě, kde se zrovna začínal připravovat světový pohár v horské cyklistice. Cestou do závodního areálu jsme si projeli místní trail a v samotném areálu se občerstvili horkým čajem a polévkou, nicméně vhod přišlo i vychlazené pivko. Dále jsme pokračovali na Zelenou horu u Žďáru nad Sázavou navštívit Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého a cestou ještě mohli shlédnout dřevorubce zápolící o titul mistra republiky v sekání kmenů. Santiniho barokní poutní kostel sv. Jana Nepomuckého nás uchvátil, jedná se opravdu o originální stavbu, kterou stojí za to shlédnout a právem patří mezi památky patřící pod UNESCO. Ze Zelené hory jsme sjeli dolů do Žďáru nad Sázavou a přes barokní most dojeli k tamnímu zámku, klášteru cisterciáků s bazilikou Nanebevzetí Panny Marie s sv. Mikuláše a Dolnímu hřbitovu. Poté jsme pokračovali k vodní nádrži Pilská a odtamtud nabírali směr do vesnice Sázava, kde jsme byli ubytováni v moderním Resortu Erich. Cestou jsme ještě minuli Brdíčkův mlýn – Šlakhamr a původní hraniční kámen mezi Čechy a Moravou. Nutno ještě dodat, že celá trasa byla oseta zajímavými sochami Michala Olšiaka, např. Houbiše, Orla, Hejkala, Mamlase, Hamroně, Mamuta,Koně,Draka atd., je jich tam opravdu hodně a jsou velmi povedené. Na ubytování jsme dojeli již za tmy a byli rádi, že jsme stihli večeři a výborné žďárské pivo Revolta.
Neděle slibovala o něco lepší počasí, což se potvrdilo. Mohli jsme tedy vyrazit podle plánu směr hrad a rodiště Jaroslava Haška Lipnice nad Sázavou na trasu dlouhou cca 50km. Po ránu jsme vyrazili v několika skupinkách, podle toho, jak kdo ponocoval a jak se mu chtělo ráno vstávat…. Naše dvoučlenné družstvo, moje maličkost a Míša Hrčková, odstartovalo kolem půl desáté po cyklostezce vedoucí po bývalé železnicisměr Přibyslav. Cestou jsme si zajeli na zříceninu hradu Ronov, ze kterého už bohužel zbyly jen dvě obvodové zdi s bránou. Přístupová cesta k němu místy připomínalaspící růžové království.
V Přibyslavi jsme se zastavili u soch Jana Žižky, který nedaleko města padla místního rodáka Karla Havlíčka Borovského, a pokračovali kolem gotické věže a náměstí do Havlíčkova Brodu, kde jsme se na náměstí v Restauraci na Rynku potkali se zbylými skupinkami hukvaldských turistů. Po obědě a výborném pivu z místního pivovaru Rebel jsme si prohlédli náměstí, Havlíčkův dům, ve kterém sídlí Muzeum Vysočiny, pivovar Rebel, Štáflovu chalupu a nabrali směr na nejatraktivnější památku, čímž byl hrad Lipnice nad Sázavou, v jehož blízkosti se nachází také Památník spisovatele Jaroslava
Haška. Cestou jsme jeli přes vesnici Okrouhlice,rodiště známého českého malíře Jana Zrzavého. V Lipnici n. S. byl cíl nedělní cesty a čekal tam na nás autobus. Následovalo nakládání kol a pamětní hromadné focení v místním amfiteátru. Na ubytování nás pak čekala večeře a volná zábava za doprovodu kytar a zpěvu Petra Laníka a Slávka Kovala (tehdy se u nás ještě mohlo zpívat).
Den třetí, čili pondělí, se víceméně odvíjel podle předpokladu s drobnými změnami způsobenými deštěm. Ráno jsme vyjeli autobusem na plánovanou pěší túru údolím řeky Doubravy, která měla cca 8km.Bylo tam moc hezky, místy mi to připomínalo cestu Jánošikovými dierami na Slovensku. Cestou jsme byli sužováni vytrvalým deštěm, o to více byl v cíli, městě Chotěboři, odměnou skvělý oběd a plzeňské pivo čepované přímo z tanku v restauraci Panský dvůr. Původně jsme po obědě měli složit kola a jet po ose na ubytování, ale to se mnohým kvůli dešti nechtělo. Proto jsme se ještě přiblížili autobusem do vesnice Škrdlovice a ti otrlejší jeli přeci jen do Sázavy na kolech. U vodní nádrž Velké Dářko jsme se rozdělili na dvě skupiny a odlišnými cestami pokračovali do cíle. Já s Míšou jsme si cestou zajeli do rodiště Karla Havlíčka Borovského, vesničky Havlíčkova Borová, a byť nás celou cestu stále provázel déšť, byli jsme v cíli spokojeni, že jsme na kola vyrazili.
Poslední den se nesl ve stejném znamení jako ten předchozí. Od rána pršelo a většina účastníků zájezdu kola odpískala a dala přednost pěší túře se stejným cílem, čímž byl Balónový pivovar v Radešíně. Čtyři zocelené ženy a čtyři muži rozdělení do třech skupinek se však i přes to vydali do Radešína na kolech. Já a Míša jsme nemohli chybět, a tak jsme kolem deváté hodiny vyrazili po cyklostezce přes Najdek a Hamry do Žďáru nad Sázavou prohlédnout si náměstí, což jsme první den nestihli.Dále jsme pokračovali přes Jámy, Řečice a Radešínskou Svratku do Radešína, kde jsme se v místním pivovaru sešli se zbytkem výpravy. Ten odjel z ubytování autobusem a závěrečných 10 km absolvoval pěší túru ze Sklené nad Oslavou po naučné stezce Okolím Bobrové k unikátní rezervaci, kde bylo asi 180 obrovských mravenišť vedle sebe. Směrem do cíle pokračovali neznačenými lesními stezkami, kde se jim podařilo překročit bludný kořen a cestu do Radešína si tak nechtě prodloužili ještě o dva kilometry. Poté, co jsme si všichni v Balónovém pivovárku dali oběd a vykoupili zásobu PET lahví, jsme naložili kola a úderem 15-té hodiny se vydali autobusem domů, kam jsme dorazili kolem 18-té hodiny.
Byl to pro mě pátý cyklozájezd s KČT Hukvaldy a byť nám počasí úplně nepřálo, byla to opět skvělá akce, za kterou vděčíme Petru Kučovi a Slávku Kovalovi, kteří tento cyklozájezd stejně jako většinu ostatních připravili. Dále je třeba poděkovat Jarce Červenkové a Marušce Branichové, které zajistily občerstvení. Takže díky a už se těším na další turistickou akci!