Letošní volba na podzimní cyklistický zájezd padla na okolí města Mohelnice. Hukvaldským turistům tenhle kout Českomoravské země není neznámý. Zábřežsko a jeho okolí už prozkoumávali i pěšími výlety. No a právě krása a rozmanitost kopečků Zábřežské vrchoviny na jedné straně a nekonečné roviny Litovelského Pomoraví na straně druhé slibovaly výlet, kde si každý cyklista najde to své. 

Naložení kol proběhlo bez sebemenších problémů 11. září v podvečerních hodinách v areálu sběrného dvoru v Rychalticích. Připadá mi, že nakládky jsou rychlejší a rychlejší díky sehranosti celé party. Naloženo, uklizeno, uzamčeno. Jen ta předpověď počasí. Téma, které se při nakládce probíralo. No uvidíme.

Je 12. září ráno a vyjíždíme od hotelu Hukvaldy. Postupně nastupují účastníci cyklozájezdu a ve sběrném dvoře připojujeme připravený vlek s koly za autobus. Proběhnou poslední kontroly a už si to šineme po dálnici směr Olomouc, kde je na benzínové stanici u motorestu U zlaté křepelky první zastávka na ranní kávu od našeho skvělého řidiče Luboše. Začíná mrholit, ale předpověď na celý víkend slibuje počasí jak na houpačce. Kolem desáté hodiny jsme ve Štítech, kde vykládáme kola. Mrholení ustává a ve směru našeho výletu se objevuje modrá obloha.

Cyklisté se po malých skupinkách pomalu rozjíždí směr skokanské můstky Acrobat park Aleše Valenty. Odtud se někteří vydávají po lesních, místy rozbahněných cestách přes Jedlí a jiní údolím říčky Březná až do Hoštejna. Výšlap na bývalé hradiště Hoštejn s Památníkem dostavby železnice Praha-Olomouc nesmí chybět. Jako zpestření výstupu k obelisku jsme měli doprovod stádečka asi 15 hnědých koz, které měli chlívek kousek pod vrcholem. Pomalu se do našeho zástupu začaly vzorově zipovat, protože moc dobře věděly, že je na vrcholu něco dobrého ze svačiny od turistů určitě čeká. Výhledy do údolí řeky Moravské Sázavy a pro milovníky železnice na celý železniční koridor i s tunelem určitě stály za ten výšlap.

Z Hoštejnu uháníme po cyklostezce kopírující meandrující řeku Sázavu až do Lupěného. Cvaknout pár fotek lokomotivy v železničním skanzenu a po silnici začínáme nabírat první výškové metry směr Dolní Bušínov. Na rozcestí Mezi přehradami nevolím trasu přes Krchleby, protože je to zrádný kopeček, který prověří celoroční přípravu cyklistů bez motorku mezi šlapátky, ale pokračujeme údolím přes vrchol Jahodnice až do Maletína. Po domluvě a ujištění slovy „jeďte za mnou, já to tady znám“ se přidávají i některé hukvaldské cyklistky, takže cesta do kopce ve skupině hned jinak ubíhá. Za odměnu nás čeká několikakilometrový sjezd až pod věznici Mírov. Kdo si chtěl prohlédnou bývalý hrad Mírov zblízka, musel na dnešní trase ještě jednou šlápnout do pedálu. Pár narychlo udělaných fotek i přes výslovný zákaz na tabulích, jsou o to cennější. A jako bonus na náměstí pohostinství Podhradí těsně před otvíračkou. Někteří volili rychlého lahváče od vietnamského obchodníka s potravinami, jiní obsadili plot a očima se snažili posunout ručičky hodin za 13 hodinu. O to radostněji zazněla do uší věta od paní s metlou „chcete jít dál? „ Pivko přišlo vhod, protože dnešní trasa žádné jiné občerstvení nenabízela. Z Mírova je to do autokempu Mohelnice, kde jsme ubytováni co by kamenem dohodil a hlavně pěkně z kopečka. A komu to dnes nestačilo, odskočil si zařádit v Motoristickém sportovním areálu Mohelnické lomy. 

Ubytování je v chatkách po dvou a po čtyřech, toalety a sprchy s teplou vodou na dosah, tak jako i restaurace, kde máme domluvené večeře a snídaně. Po večeři máme k dispozici venkovní posezení, kde narážíme bečku s pivem, kterou zasponzorovala paní Jaruška Červenková. V příjemné atmosféře pak hodnotíme dnešní výlet a vzpomínáme i na předešlé turistické akce. 

Ráno 13. září je opět uplakané. I přes déšť, po snídani vyrážíme autobusem směr Hoštejn, kde má začít dnešní trasa. Výška autobusu nás však donutila k drobné úpravě trasy a začínáme vykládat kola na malé točně u vlakové zastávky Krasíkov. Za ustávajícího deště společně vyrážíme do kopců směr Petrušov. Já se s kamarádem Petrem Špakem však za vesnicí Koruna odděluji od celé skupiny a volím návštěvu svojí rodiny v Zábřehu na Moravě. Všichni ostatní pokračují dle naplánované trasy přes Staré Město do Moravské Třebové, kde se dělá první zastávka v příjemné restauraci Excalibur. Výborné jídlo a skvělé pivko bylo známkou dobré volby. Po jídle a po prohlídce centra města se vyráží po cyklostezce údolím říčky Třebůvky. Cesta míjí zříceniny hradu Radkov, Cimburk, Vraní Horu a tvrz Vranovou Lhotu. Hrad Bouzov se však minout nesmí. Prudké stopání a převýšení 141m ubírá poslední kapacitu baterky elektrokol a poslední síly cyklistů bez baterky. Ale co. Z Bouzova už je to kousek a zase za odměnu z kopce. Někteří volí výstup na vyhlídkovou věž Bouzov jiní jen pivko na nádvoří. Z Bouzova ještě zastávka v cukrárně v Lošticích, kde mají výborné pochutiny a zákusky z tvarůžek. A protože je 18 hodina mnozí místní dobroty ani nestihli ochutnat. Po výletu nás všechny čeká v kempu výborná večeře.

Díky počasí, které se opět dopoledne udobřilo vyšel výlet na výbornou a my mohli zase po večeři společně posedět a popovídat si u pěnivého moku sponzorovaného tentokrát pány Miloše a Zdeňka Hubeňákovými. Byla opět dobrá zábava a to už i při přípravách na večerní posezení, kdy se muselo nouzově vyřešit napojení osvětlení pozezení a hlavně napájení výčepního agregátu. Ale díky znalostem zúčastněných, dostatku elektrikářů a vercajku na zájezdu, se provedly úpravy a přesuny stávajícího osvětlení, samozřejmě dle platných norem ČSN.

V neděli 14. září je ráno počasí jako přes kopírák z předešlých dní. Probouzíme se do deště, který po snídani a nabalení věcí do autobusu, kolem 9 hodiny ustává a objevují se první kousíčky modré oblohy. Na kolách se vyráží individuálně Litovelským Pomoravím do Olomouce, kde v místní čtvrti Řepčín u minipivovaru Twinberg proběhne nakládání kol. Většina dnešní trasy vede po cyklostezskách v nádherné přírodě lužích lesů s výhledy na řeku Moravu. Nechybí ani zastávky na doplnění pitného režimu a něco dobrého na zub. Litovel, známá jako Moravské Benátky díky šesti ramenům řeky protékající městem, včetně Nečízu pod náměstím a radniční věží. Půvabná místní hospůdka Starý mlýn v Hynkově, infocetrum Šargoun s expozicí o včelařství a samozřejmě nesměla chybět i návštěva Domu přírody Litovelského Pomoraví. Tady si člověk mohl dát skvělou kávu s domácím štrůdlem, ale i projit si areál s galerií uměleckých děl v přírodě, která slouží k odpočinku, relaxaci i rozhledu po krajině. Závěr trasy byl u minipivovaru Twinberg, kde jsme se postupně všichni sjížděli. Okusili jsme zde něco málo z nabídky piv, někteří k tomu přidali i něco z grilu, zapečený hermelín nebo pro tento kraj typický tvarůžkový tatarák. Blížila se 16 hodina proto jsme začali nakládat kola a chystat se k odjezdu. Nesměla chybět ani společná fotka a mohlo se vyrazit k domovu.

Tady bych už jen chtěl poděkovat panu Jirkovi Pěluchovi za přípravu tras a zajištění skvělého ubytování, řidiči Lubošovi za bezpečnou jízdu, sponzorům pitného režimu zájezdu panu Miloši a Zdeňku Hubeňákovi a paní Jarce Červenkové a všem účastníkům cyklozájezdu za dobrou náladu.

Suchomel František