Již 8. hlavní cyklistický zájezd pořádal náš odbor KČT Hukvaldy. Tentokrát jsme si to namířili přes celou republiku do Českého lesa. Toto pohoří pro většinu z nás bylo neznámé a byli jsme tedy na něj natěšeni. Časně ráno jsme vyrazili vstříc 6-ti dnům na kole.

Do cíle cesty – do Horšovského Týna jsme dorazili po 7-mi hodinové cestě autobusem. Vyložili jsme kola ( někteří jeli dál autobusem až na ubytování ) a prošli jsme si krásné historické městečko. Toto město se rozkládá v údolí řeky Radbúzy. Město bývalo v minulosti významnou rezidencí pražských biskupů a arcibiskupů. Dnes láká návštěvníky především výstavním zámkem s parkem a neporušeným historickým jádrem, které je vyhlášeno městskou památkovou rezervací. Dále je možno zde shlédnout dominantu města státní hrad a zámek, kostel Sv. Petra a Pavla s vyhlídkovou věží, kapucínský klášter, dřevěnou rozhlednu na Šibeničním vrchu. Po nezbytné prohlídce města a ochutnávce piva na zdejším náměstí míříme na Podhájí – přírodní koupaliště. Dostáváme se tam cestou necestou, ale dále pokračujeme přes Mašovice, Meclov, Otov a Vlkanov. V další vesničce Šitboř nás zaujala zřícenina kostela Sv. Mikuláše a na návsi mohutná moruše. Odtud jsme zamířili sjezdem do městečka Poběžovice. Docela děláme ve vesnicích rozruch – tolik cyklistů pohromadě asi neviděli hezky dlouho. Dominantou Poběžovic je rozsáhlý zámek – původně pozdně gotický hrad. A také starý židovský hřbitov nad městečkem. Pokračujeme dále táhlým stoupáním přes Hvožďany, Načetín a Horu Svatého Václava. Tady nacházíme obec jen s 30-ti domky a snad nejmenší budovou obecního úřadu v Česku. A aby toho nebylo málo, tak starosta je zároveň hospodským a majitelem penzionu Pohoda v obci. Ale pivo čepovat umí. Ze zahrádky penzionu se nám naskýtá výhled do zdejšího okolí. Čeká nás ještě výjezd do Šidlákova a poté nádherný 5-ti kilometrový sjezd do Rybníku, kde máme zajištěno ubytování po celou dobu pobytu. Hned při příjezdu k penzionu se dozvídáme z nabídkové tabule, že pro nás čepují pivo Chodovar. Pokoje jsou příjemně útulné.

Den druhý – po vydatné snídani, kde jsme se častovali vtípky ( Hanka, Marta a Petr Sobotík ) jsme za krásného počasí a modré oblohy vyrazili na etapu po zaniklých obcích. Z penzionu jsme se vydali po cyklostezce č. 36 a po červené TZ do táhlého kopce. V tom počasí a horku to bylo docela úmorné, ale zvládli jsme to. Trochu deprimující bylo, že jsme projeli kolem bývalých vesnic, které byly vysídleny po 2. světové válce. Lokality, které se nacházely v blízkosti státní hranice, byly po vyhlášení tzv. Zakázaného pásma a spuštění železné opony plánovitě zbořeny. Společně s vesnickými chalupami i výstavními dvory zanikly také školy, průmyslové objekty, zámky a kostely. Za bývalou obcí Rabov míjíme po pravé ruce vrchol Velký Zvon – dominantní vrchol byl v minulosti využíván jako strážní bod, v 19. století sem panstvo jezdilo na nedělní výlety. Pod vrcholem jsou dodnes k vidění tzv. Kocovy kameny, skalky s vytesanými nápisy. Jsou zde jména majitelů panství i jejich hostů a data návštěv v letech 1803 – 1984. V té době nebyl vrchol Velkého Zvonu porostlý stromy a byl odtud výhled hluboko do vnitrozemí. Dnes je zde objekt patřící armádě ČR. Za bývalou obcí Václav se otevírá krásný pohled na zdejší náhorní planinu. Pastviny a ostrůvky lesa – dokonalá idylka – kocháme se nádhernou přírodou. Míjíme zavřenou hospůdku na Pleši a děláme pár fotek u bývalého hřbitova na Pleši. Krásným sjezdem sjíždíme až k hranice do obce Železná, kde si konečně dáváme tolik zasloužené pivko. Hraniční přechod doslova okupují vietnamští obchodníci s tolik výjimečným zbožím. Mala skupinka našich cyklistů dává přednost svačině v přilehlé oboře s rybníkem. Po přestávce a svačině vyrážíme lesní cestou k loveckému zámečku Diana – tento lovecký zámeček patřil rodu Kolowratů. Děláme nezbytná fota v zámeckém parku a míříme vstříc rozhledně Milíře. Cestou v lese nacházíme tzv. Lovecký kámen Windischgratzů. U rozhledny Milíře máme štěstí, že rozhledna je otevřená a tak po zdolání 128 schodů a ve výšce 25 metrů je celé okolí pod námi jako na dlani. Výhledny jsou nádherné – a naše oči již vyhlíží další cíl naší cesty – zříceninu Přimda. Ve městečku Přimda objevujeme 3 smírčí kříže, ale zajímá nás hlavně zřícenina hradu. Není sice z největších, ale za to je nejstarší ( 1112 ). Z městečka Přimda nám utěšeně naskakují na tachometrech kilometry – 13-ti km táhlý sjezd vedoucí až do Bělé nad Radbúzou. Tady obdivujeme barokní most přes řeku Radbúza. Tento most je postaven podle vzoru Karlova mostu, má 8 oblouků z nichž vystupuje šest pilířů, ozdobených šesti barokními sochami svatých. Z Bělé jsme si to namířili přes Ostrov do Rybníku. Dnes jsme najeli na 60 km.

Den třetí – autobusem se necháváme vyvést do městečka Kdyně. Odtud pokračuje naše další putování v sedle kola. Prohlížíme si pěkné náměstí, navštěvujeme infocentrum a někteří z nás absolvují i prohlídku výstavy krajek v přilehlých prostorech Íčka. Samotné Íčko sídlí v bývalé Kdyňské židovské synagoze. Ale to už většina vyráží vstříc kopci, na kterém se tyčí hradní zřícenina Rýzmberk. Zbytky hradeb s vyhlídkovou věží se tyčí ve výšce 680 m nad městem Kdyně. Občerstvení na hradě nám přišlo vhod – slunce je ubíjející a fajn kastelán nám dává na výběr z několika druhů piv ( točených ! ), turistických známek a vizitek. Po prohlídce Rýzmberku se vydáváme dále do obce Podzámčí – nevyhlášeného skanzenu regionu. Sledujeme do kopce červenou značku a směřujeme k vrcholu Koráb. Někteří si dávají ještě zajížďku na zříceninu Nový Herštejn, ale všem dává zabrat 2 km stoupání na samotný Koráb ( 773 m. ), kde se taky nachází chata s občerstvením a rozhledna. Tady dáváme sváču, vyrážíme na rozhlednu o 156 schodech a z výšky 30 metrů shlížíme k vrcholkům Šumavy. A jelikož jsme v docela vysoké výšce, užíváme si 13-ti km sjezd přes Mezholezy, Úsilov, Dlažov, Veselí až do Janovic nad Úhlavou. Městečko známé natáčením filmu Černí baroni. Kousek od města se vypíná nad krajinu hrad se zámkem Klenová. Je to jeden z nejstarších hradů v Čechách ( 1287 ) a určitě stojí za shlédnutí. Sledujeme řeku Úhlavu – utěšeně nám přibývají kilometry a tudíž nám přichází vhod zastavení v nedaleké pískovně, kde je bezva koupání. Voda jako kafe – žádní lidi – prostě paráda. Čas už nás trochu tlačí a tak pádíme do Klatov kde u vlakového nádraží nakládáme kola. Klatovy jsou známy, jako tzv. „ brána Šumavy „. Dominantou města je renesanční 81 m vysoká Černá věž. Po obvodu městského jádra jsou zbytky městského opevnění. Dále tady stojí za shlédnutí a prohlídku zdejší barokní jezuitská lékárna z roku 1639 ojedinělá farmaceutická lékárna. Dnes jsme najeli na 65 km.

Den čtvrtý – opět krásné počasí a obloha jako vymetená. Zase jsme využili toho, že máme naloženy kola ve vozíku a proto nás autobus vyváží do Tachova. Máme naplánovanou trasu z Tachova až do Rybníku, ale větší polovina našich cyklistů dává přednost dnes odpočinku a tak si zvolili lehčí trasu z Tachova do Boru – trasa na 35 kilometrů.
Samotný Tachov je pěkné historické město. Využíváme nabídku pracovníka Íčka a většina z nás absolvuje prohlídku města s výkladem. Poblíž města navštěvujeme významnou historickou památku Jízdárnu ve Světcích u Tachova. Menší skupinka cyklistů se vydala na plánovanou trasu. Po cyklotrase 2172 se vydáváme k obci Lesná, ve které bereme zavděk aspoň lahvovým pivem, jelikož hospody jsou tady zavřeny. Sjíždíme k naučné stezce Lesná – Vodní Svět. U rybníků je možno z pozorovatelen sledovat bobry při práci. Nemáme štěstí a bobry nevidíme, ale vidíme kolem sebe jejich práci – pokácené stromy, jejich hráze a příbytky. Krásnou lesní cestou přijíždíme do Rozvadova – bývalé známé celnici a hraniční přechod. Dnes je tady středisko vietnamských tržnic a nočních erotických podniků. Červená TZ nás vede po bývalých vojenských signálkách – cestách mezi rotami. Ujíždíme nádhernou krajinou – občas lesem, pastvinami a loukami. Jediné, co kazí celkový dojem jsou tzv. „ roty“ ( bývalé vojenské stanoviště k ostraze hranic ). V obci Železná přejíždíme hranici a dále míříme příhraničním Německem. Krajina je zde trochu jiná – až příliš velký pořádek. Po 20-ti kilometrech se vracíme zpět přes hranici na hraničním přechodu Švarcara. Odtud je to do Rybníku již kousek a sjezdem jsme na ubytování v cuku letu.
Druhá a větší skupina cyklistů přejela z Tachova do Boru , kde si ještě prohlídli zámek. Dnes jsme najeli na 65 km.

Den pátý – dnes jsme zvolili trasu k Domažlicím. Hned zpočátku hledáme u obce Závist v lese pramen Radbúzy. Po drobném bloudění jej nacházíme. Zkoušíme Radbúzkou vodu – chutná, ale mouchy a ovádi nám nedávají moc času na rozjímání a proto prcháme od pramene. Po opuštěné cestě kolem Nemanického potoka míjíme bývalé vesničky zdejšího kraje, které zanikly díky hraničnímu pásmu. Po několika kilometrech mírného sjezdu přijíždíme k vesničce Nemanice, ale rychle touto vesničkou jenom projíždíme, jelikož potkáváme velice zvláštní postavičky – a taky se tady velmi rychle setmělo. Vesnice je v dezolátním stavu a tak raději dále míříme k hranici do obce Lísková. V jediné hospůdce na hranici ( další budovy jsou obsazené opět občany z dalekého východu ) se posilňujeme chřestovou polévkou a vydáváme se do stoupání na vrchol Čerchov. Po 2 km jízdy se osvěžujeme v příjemné nádrži nádherně studené vodě. 3 tempa a už se snažíme doplavat ke břehu – tak studená voda v jezírku byla. V tom vedru nás takové osvěžení nakoplo k dalšímu stoupání na Čerchov. Stoupání bylo nepříjemné – stále po slunci, ale poradili jsme si s tím a odměnou nám byla otevřená hospůdka na vrcholu a daleké výhledy do okolí. Čerchov ( 1042 m.n.m. ) je nejvyšší vrch Českého lesa s kamennou 25 metrů vysokou rozhlednou. A jelikož jsme se dost dlouho drápali do vrchu, tak si užíváme nádherného sjezdu přes Capartice do Klenčí pod Čerchovem. Toto městečko je známé rodištěm spisovatele J.Š. Baara, Jana Vrby a skladatele Jindřicha Jindřicha. Jelikož toho má většina již dost ( hlavně díky velkému vedru a slunci ), míříme nejkratší cestou k ubytování. Ještě stojí za zmínku obec Pivoň, kterou jsme projížděli s bývalým klášterem augustiánů a s velkým kostelem ( dnes málo zachovalým ) Zvěstování P. Marie. Do cíle to už máme necelých 10 km a tak se už těšíme na sprchu.

Den šestý – po vydatném nočním dešti se vyjíždí v 8.30 hodin do chladnějšího rána o poznání lépe než v minulých dnech. Někteří již vzali zavděk autobusem a do Domažlic jedou pohodlně autobusem. Zbytek vyjíždí přes Šidlákov – kde objevujeme soukromou galerii užitého umění. Mírným sjezdem po úplně vedlejších stezkách vjíždíme do Mnichova a dále přes Nový Kramolín, přes Draženov do Újezdu – do Kozinova statku, kde si prohlížíme celý statek a doprovází nás výklad v chodském nářečí. Z Újezdu si děláme ještě zajížďku na vršek Hrádek, kde navštěvujeme Kozinův pomník s vyhlídkou. Kocháme se nádherným výhledem na celé Domažlicko, část Šumavy s Velkým Javorem. A před sebou máme již sjezd do Domažlic a prohlídku města. A že je co prohlížet.
Kolem třetí hodiny odpoledne startujeme a míříme k domovu. Po pohodové jízdě autobusem jsme doma před půlnocí.

Český les – chráněná krajinná oblast Český les je ideálním místem pro cykloturistiku. Málo osídlené pohraničí, bývalé zaniklé vesnice, krásné cyklotrasy, kulturní a přírodní zajímavosti je pro cyklisty zajímavým místem k poznání. Mnohá místa nám poskytly úžasný rozhled do krajiny ( rozhledna na Čerchově, Hrádek, rozhledna na Rýzmburku, Milíře a Korábu či  Draženovská hora u Domažlic, výhledy nad Klenčím, zřícenina hradu Starý Herštejn … ) na vyjížďkách na kole jsme projížděli nesčetně romantických mýtin a zákoutí a jednotlivé etapy nám zpříjemnily lákavé cíle.